Motivace je to nejdůležitější, říká zuberský mladík Bohdan Mizera

Dvojčata Mizerovy, věkem ještě dorostenci, se začínají prosazovat v nejvyšších českých soutěžích. Brankář Šimon patří mezi největší dorostenecké talenty, jeho bratr Bohdan Mizera už nakukuje do Extraligy. 

Ještě posledním rokem patříte mezi dorostence. Jaké je pro vás hrát extraligu?

Je to pro mě určitě velká zkušenost. Starší zkušenější hráči mají herní myšlení jiné než hráči v dorostu, takže se od nich můžu dost naučit.

Když srovnáte hru dorostu a mužů, dá se najít něco společného? Nebo je to úplně jiné?

Herní nasazení je podobné, ale třeba silová a taktická stránka u mužů výrazně převyšuje.

Aby toho nebylo málo, hostujete ještě v první lize, hrajete za Bystřici pod Hostýnem. Jak se hraje tam?

Hraje se mi tam dobře, je to sice nižší soutěž než extraliga, ale i tam jsou kvalitní týmy.

Dlouho jste byl zraněný a de facto jste přišel hrát rovnou za muže, co to bylo za zranění a jak dlouho jste se léčil?

Ano, měl jsem utržený křížový vaz v pravém koleni, takže jsem musel podstoupit operaci.  Po operaci jsem netrénoval přibližně 10 měsíců. No, a pak jsem pomalu začal jít do větší zátěže.

Figuroval jste i v dorostenecké reprezentaci, jak se těšíte na návrat zpět?

Pokud mi přijde pozvánka, tak se rád zúčastním. Je to zase úplně něco jiného, než na co jsem zvyklý v klubu.

Se Šimonem, tedy vaším dvojčetem, jste pro někoho k nerozeznání. Znáte se stejně dobře i na hřišti? Je to případně výhoda nebo naopak?

Známe se velmi dobře. Je to spíše výhoda než nevýhoda. Víme, co od druhého čekat, což v zápase může být důležité.

Máte před sebou oba ještě jeden rok na střední škole. Budete hledat uplatnění v tom, co děláte?

Raději bych byl, kdybych se prosadil v házené. Myslím si, že v oboru, který dělám, se uplatnění vždy najde.

V týmu funguje i váš otec, je to jiné, než kdyby na jeho funkci byl kdokoliv jiný?

Nemyslím si, že je v tom nějaký větší rozdíl. Samozřejmě se mi snaží radit, za což jsem rád.

Jaký je váš největší sen, cíl?

Jako je to u každého házenkáře, chtěl bych si zahrát v německé Bundeslize, také se mi líbí švýcarská nebo francouzská liga.

Všichni malí kluci v Zubří jednou chtějí okusit chuť extraligy, co byte jim poradil v tom, aby se to povedlo?

Hlavně aby trénovali a drželi se toho, čeho chtějí dosáhnout. Motivace je asi to nejdůležitější.

Autor: Štěpán Krůpa