„Důležitá je trenérská konfrontace se zahraničními kluby“ zmínil jeden z cílů Josef Mazáč.

1. Koho v současnosti trénujete?  Působíte současně ještě na jiném postu, co se týče házené?

V této sezóně trénuji zuberské starší žáky, hráče rok narození 2005/2006. Dále mám na starosti chlapce (mladší a starší žáky) ve Zlínském kraji jako trenér Regionálního házenkářského centra pod hlavičkou Zubří.

Počátkem tohoto roku jsem byl zvolen do Výkonného výboru HC ROBE Zubří a do exekutivy Zlínského krajského svaz házené, kde mám na starosti ve Zlínském kraji mládež jako její předseda.

2. Jak jste se dostali k trénovaní?  Jak dlouho už působíte v Zubří?

K trénování jsem se dostal díky mému vleklému zranění. Již ve starších dorostech jsem měl velké problém s levým ramenem a při nástupu do mužů, které tehdy trénoval pan Kekrt se toto zranění zhoršilo. Již jsem nechtěl podstoupit další operaci a s aktivní házenou na nejvyšší úrovni jsem skončil. Poté jsem občas nastupoval na Lesaně Zubří. V Zubří působím jako trenér od roku 2001.

3. Co už máte za sebou? Jaká je Vaše trenérská praxe? Jaké máte úspěchy jako trenér?

Mám za sebou téměř 20ti letou praxi u mládežnických družstev – žactvo a dorost v Zubří. Nenazval bych to úspěchy jako trenér, ale nazval bych to úspěchy družstva. Tím, že jsem neustále u mládeže tak po celou dobu je a měla by být v našem klubu prioritou zahraniční konfrontace u naší mládeže. S jednotlivými družstvy jsem absolvoval mezinárodní turnaje v Maďarsku, Rakousku, Francii, Slovensku a Německu. To že jsme se potkávali s družstvy kdy jejich A družstva hrají Champions League má svůj smysl a zpětnou odezvu. Několikrát jsme se poměřili s družstvy, jakými jsou např. Pick Szeged, Telekom Veszprém, HBC Nantes, Tatran Prešov atd. Také jsem měl možnost trénovat a vést dva výběry Zlínského kraje. Pár kluků z výběrů již hraje extaligu.

4. Jaké jsou Vaše trenérské ambice?

U mě jako u trenéra nejde o ambice, ale o motivaci, jak se jako trenér zlepšovat za pomoci zmiňované zahraniční konfrontace a případných trenérských zahraničních stáží. Např. ta, ze švédského Ystadu kde jsem byl společně s Jirkou Mikou a Tomášem Randýskem byla k nezaplacení. Na tomto bych chtěl jako nový člen výkonného výboru zapracovat, aby trenéři v klubu měli tuto možnost se podívat někam mimo naši republiku a následně případné inovující trenérské myšlenky přenést pozitivně na hráče v našem klubu.

5. Jaký je Váš oblíbený házenkářský klub? Kdo je Váš oblíbený házenkář a čím si Vás získal?

Můj nejoblíbenější házenkářský klub je Zubří, tady není důvod nad čím přemýšlet. V době, kdy jsem ještě aktivně hrál byli mými nejoblíbenějšími hráči Jackson Richardson a Talant Mušanbetovič Dujšebajev, kteří dle mého názoru byli výjimeční hráči na pozici střední spojky. Z českých hráčů bych mohl jmenovat např. Pavla Čejku.

6. Co děláte, když zrovna nejste na házenkářském hřišti? Co Vás kromě házené baví?

V posledních letech je pro mě relaxace “práce” na zahradě. Údržba trávníku, ošetřování zeleniny, starost o okrasnou skalku, tam já nacházím o víkendu uklidnění po náročnějším týdnu.

7. Máte nějakou vtipnou příhodu z tréninku?

Vtipné je to, že někteří bývalí i současní hráči se ozvou, když fotbalová Sparta (které jsem fanouškem, pozn. trenéra) ztratí náhodně body a pak mám několik zpráv na Messengeru. Oni vědí, kdy se mají ozvat. A taky můj trenérský kolega Franta je fanoušek Baníku, k tomu už opravdu nemám co říct.

8. Kde jste začínal s házenou? V jakých kategoriích a na jakém postu jste hrál?

Házenou jsem hrál v Zubří od minižáků až po starší dorostence. Do mužů jsem se dostal pouze do přípravy a pak následovalo zmiňované zranění. Nastupoval jsem střídavě na křídle a střední spojce.

Autorka: Lenka Majzúnová