ROZHOVOR: Ondřej Mika: HC Zubří je klub, který mě vychoval. Na to nezapomínám.

Do rodného Zubří se zkušený házenkář Ondřej Mika vrací po devíti letech. Poté, co se rozhodl opustit francouzský Štrasburk, kde doposud působil, podepsal na Valašsku víceletý kontrakt. I přesto, že pro něj nebylo jednoduché po tak dlouhé době z Francie odejít, na spolupráci v Zubří se moc těší. „Právě díky tomu, co mě v Zubří kdysi naučili, jsem dostal šanci zahrát si v zahraničí. Teď bych to chtěl klubu vrátit,“ říká Mika.

Kde se vzala myšlenka na to, že by ses vrátil?

S manželkou jsme to už nějakou dobu řešili. Ona si chce najít civilní zaměstnání a já jsem nad tím, že bych se vrátil, přemýšlel už vícekrát. Zároveň jsem se nechtěl vracet až na sklonku kariéry, abych měl týmu ještě co dát. Teď se to všechno nějak sešlo. Přestěhování jsme viděli jako logické vyústění i přesto, že jsem měl nabídku pokračovat ve Francii. Srdce ale nakonec zavelelo a my jsme se rozhodli usadit se v Zubří.

Zmínil jsi nabídku ve Francii…

Ve Štrasburku mi po sezóně končí smlouva, takže přišlo na řadu vyjednávání, co dál. Kvůli pandemii ale v týmu nastaly jisté strukturální změny, a klub na tom ani po finanční stránce nebyl nejlíp, takže jsme se nakonec domluvili, že dál už smlouvu prodlužovat nebudeme. Ve Francii jsem poté dostal ještě nabídku z jiného týmu stejné ligy. Tu jsem sice chvíli zvažoval, ale nakonec jsem odmítnul.

Bylo rozhodování těžké?

Popravdě, rozhodování nebylo úplně jednoduché. Ve Francii jsem strávil devět let, mám to tam rád a je to takový můj druhý domov. Když jsem si ale udělal seznam všech PRO a PROTI, tak lépe pro mě vyšlo Zubří. Přesvědčila mě také korektnost jednání ze strany vedení zuberského klubu, které šlo velice hladce. Ve všem jsme si rozuměli, jak sportovně, tak s výhledem do budoucna.

Jak se do Zubří těšíš?

Musím se přiznat, že ze začátku jsem měl trochu obavy. Přeci jenom je to po devíti letech. Český herní styl je navíc úplně jiný než ten ve Francii, na který jsem zvyklý. Jak jsem ale podepsal smlouvu, všechno to ze mě spadlo. Teď se těším. Změnu už jsem na jednu stranu i potřeboval, takže jsem nakonec moc rád, že jsem se takhle rozhodl a že se můžu vrátit ke kořenům.

Co říkáš na omlazený zuberský tým a na to, že ho od příští sezóny povede nový trenér Peter Dávid?

Je pravda, že od dob mého posledního zuberského působení moc kluků z tehdejší sestavy v týmu nezůstalo. Z bývalých spoluhráčů je tam jen Mira Jurka, Milan Malina a Tomáš Mičkal. V realizačním týmu pak zůstal Peťa Kocurek a ve vedení klubu je Ivo Tovaryš, který za mých časů býval vedoucím týmu. Myslím ale, že i když se osazení kabiny změnilo, duch zůstává pořád stejný. V klucích navíc vidím velký potenciál. Co se týče Petera Dávida, na toho jsem se ptal mého dobrého kamaráda Kuby Krupy, kterého Peter kdysi také trénoval. Dostal jsem na něj jen samé pozitivní reference. O jeho kvalitě není pochyb a na spolupráci s ním se těším.

Když se v únoru vrátil do Zubří Matěj Šustáček, bylo vidět, že do týmu přinesl klid a mladé hráče vedl k vyrovnanějšímu výkonu. Kdyby se Matěj nakonec musel vrátit do Francie, zaujmeš jeho místo zkušené spojky?

Těžko říct, jestli je uklidňování spoluhráčů mou silnou stránkou, ale já doufám, že jo. Já tuším, jaká jsou ode mě očekávání a zodpovědnost, kterou má role přináší, vnímám a akceptuji. Rozhodně se nebudu za nic schovávat a hledat výmluvy. Klukům toho chci co nejvíce předat a pomoct jim. Až pak jednou budu odcházet, byl bych rád, abych za sebou zanechal stopu.

Vracíš se tedy do Zubří natrvalo?

Nejspíš to tak vypadá. Teď jsme podepsali dlouhodobý kontrakt a pak bych rád, kdyby byl zájem ze strany klubu, pomohl i v nějakých jiných strukturách, třeba jako trenér. Zubří je klub, který mě vychoval. Díky tomu, co všechno mě tam naučili, jsem dostal šanci zahrát si v zahraničí.  Na to nezapomínám. Teď bych mu to chtěl vrátit.

Autorka: Kamila Krupová