Byla to bezpochyby náročná sezóna. Pandemie nemoci covid-19 do značné míry ochromila i sportovní odvětví a například fanoušci se na tribuny nedostali téměř vůbec. Zuberský házenkářský klub se však nenechal nepříjemnostmi zastavit, a i přes nepříznivé prognózy se dokázal probojovat na konečné 5. místo v extraligové tabulce. Na kontě má k tomu všemu i působení v Evropském poháru nebo dvojnásobnou výhru nad Karvinou. V trojrozhovoru s manažerem HC ROBE Zubří Michalem Balhárkem, trenérem Michalem Tonarem a křídelníkem Tomášem Mičkalem najdete velké zhodnocení uplynulého roku.

Michal Balhárek

Jak jako manažer klubu hodnotíte letošní sezónu?

 

Sezónu musím hodnotit velice pozitivně. Konečné umístění v extralize předčilo naše očekávání. Vzhledem k radikálnímu omlazení kádru je toto umístění nejspíš možným maximem tohoto kolektivu. Kladně je třeba hodnotit také naše působení v poháru EHF. Celkový herní projev družstva, které bylo prošpikováno mladíky, byl velmi sympatický.

 

Určitě to nebylo jednoduché, obzvláště kvůli druhé vlně covidu-19. Jak jste se vypořádali s tímhle?

 

My jsme už v přípravné fázi sezóny udělali některé organizační změny, díky kterým se nám podařilo tuto sezónu zvládnout poměrně slušně. Neříkám, že jsme věděli, jak bude sezóna vypadat, ale chtěli jsme být opatrní, hlavně v otázce financí, což se nakonec ukázalo jako správný tah.

 

Co považujete za největší letošní úspěch?

 

Že se nám daří zapracovat mladé hráče do extraligového kádru a dokážeme i nadále rozvíjet jejich potenciál. O to víc mě těší, že se v naprosté většině jedná o místní hráče, nebo hráče, kteří prošli systémem TCM (tréninkové centrum mládeže) v našem klubu.

 

Zdá, že se nepříjemnostem postavilo vedení klubu čelem. Fungovaly komentované přenosy, sociální sítě lákají fanoušky zajímavými rubrikami, s týmem jste se dostali do čtvrtfinále Evropského poháru, v extraligovém play-off jste porazili Karvinou, a to hned dvakrát, a ještě k tomu pracujete na projektu nové haly a ubytovacího zařízení. Jak to zvládáte?

 

Zvládáme, respektive snažíme se zvládat. Komentované přenosy byly logickým vyústěním faktu, že diváci nemohou přijít fandit přímo do sportovních hal. Snažili jsme se ze všech sil, abychom mohli v našich podmínkách co možná nejlépe zprostředkovat fanouškům sportovní zážitek a emoce, na které jsou zvyklí. Spolu s těmito přenosy jsme se také snažili být více aktivní na sociálních sítích. Obojí se, alespoň z mého pohledu, povedlo. Samozřejmě, že ani tyto aktivity plně nenahradí zážitek přímo ze sportovní haly a je velká škoda, že právě utkání Evropského poháru a velmi kvalitní utkání s Karvinou, nemohli fanoušci vidět na živo. Co se týče příprav stavby tréninkové haly se zázemím, tam je to, bohužel, běh na dlouhou trať.

 

Jaké změny do týmu přinese nová sezóna?

 

Tým od nové sezóny převezme trenér Peter Dávid, který má zkušenosti s ligou mistrů, ale i německou bundesligou. Jeho angažmá bylo pro klub naprostou prioritou. Po letech ve Francii se do klubu vrátí Ondra Mika, což je přesně ten typ hráče, který jsme dlouho hledali. Do Francie se naopak vrací Matěj Šustáček, což nás velmi mrzí. Jeho zimní příchod hrál důležitou roli v tom, že sezónu můžeme nyní hodnotit pozitivně. Od dalšího roku přestoupí do pražské Dukly kromě trenéra Michala Tonara také levá spojka Marek Hlinka. Jinak by měl kádr i realizační tým zůstat bez velkých změn.

 

Kdy s týmem začne pracovat Peter Dávid?

Trenér Dávid už s týmem pracuje, byť je to zatím na dálku. Jeho prodlouženou rukou je kondiční trenér Kuba Bambuch, který odvádí kvalitní práci. Oficiální start přípravy je plánován na 12. července 2021.

 

Jaké jsou vaše priority do příští sezóny?

 

Hlavně bychom chtěli opět v hale přivítat naše fanoušky a celkově odehrát sezónu bez jakýchkoliv omezení. Pokud to půjde, rádi bychom hráli Evropské poháry, protože se znovu potvrdilo, že kvalitní mezinárodní konfrontace není nikdy dost. Priority jinak zůstávají stále stejné a plně korespondují s klubovou filozofií. Výchova a zapracování dalších mladých hráčů do A týmu a maximální snaha o jejich herní růst. Pokud k tomu přijdou slušné výsledky, bude to tou nejlepší odměnou pro všechny v klubu. Co se týče mimosportovních aktivit, chtěli bychom zapracovat na klubovém vizuálu a dále rozvíjet PR a marketingovou činnost. Dalším úkolem bude v těchto složitých podmínkách a omezeních důstojně oslavit 95. výročí od založení klubu.

Michal Tonar

Vím, že se budu opakovat, ale teď, když už je dohráno a Zubří má s jistotou páté místo. Jak hodnotíte uplynulou sezónu?

 

Byla to velmi povedená sezóna. Obzvláště ze strany kluků, protože takový mladý tým, jaký jsme měli, by na začátku roku nikdo nepasoval možná ani do té první osmičky. My jsme se tam však dokázali probojovat a ta čtvrtfinálová série s Karvinou hovořila za vše. Tam ten tým ukázal svou sílu a kvalitu. Jsem rád i za to, že i když byla série s Karvinou nakonec neúspěšná a my jsme z play-off vypadli, kluci to nevzdali a dokázali hrát házenou do posledního zápasu, do poslední minuty i v utkáních o 5. – 8. místo. Chtěl bych kluky moc pochválit za to, že to nezabalili a snažili se o to nejlepší umístění.

 

Když jste v dřívějším rozhovoru říkal, že se kluci posunuli. V čem konkrétně?

 

Určitě se zlepšili po herní stránce. Tam to bylo vidět hodně. Když si vzpomenu na první utkání sezóny v Brně, kde jsme byli všichni vykulení, ten tým nevěděl, do čeho jde. Zápas od zápasu se ale kluci zlepšovali, a tím si budovali sebevědomí. Velký zlom nastal po příchodu Matěje Šustáčka. Do té doby byli zkušení hráči prakticky jen na křídlech a Milan Malina v bráně. Na středu nám ale chyběl někdo, kdo by hru kočíroval. Matějovým návratem se razantně změnila hra spojek, zvýšil se jejich tlak, a tím se začala ukazovat celková síla týmu. Jak jsem říkal, kluci se herně neskutečně posunuli. V létě to byli ještě dorostenci. Během sezóny se z nich ale stali chlapi. Zesílili, zrychlili, všechno šlo u nich nahoru.

 

Je naopak něco, na čem je třeba zapracovat, v čem vidíte rezervy do budoucna?

 

Rezervy jsou vždycky. Každý hráč na sobě musí makat neustále. Někteří kluci měli slabiny v obranných činnostech, takže na těch budou muset ještě zapracovat. Pro některé kluky byla naopak malá brána, takže budou muset potrénovat střelbu, někteří mají rezervy v uvolnění jeden na jednoho… Je to individuální. Každý z hráčů během toho roku zjistil, co extraliga obnáší a jakou cestu si zvolit, aby se co nejlépe prosadil.

 

Co byste vyzdvihnul jako největší letošní úspěch?

Už jsem zmínil sérii s Karvinou, ale jsem rád i za účinkování v Evropském poháru, kde kluci měli možnost nasbírat hodně zkušeností. Dokázali jsme postoupit přes Považskou Bystrici, která je momentálně druhá ve slovenské lize. Vyrovnaně jsme následně hráli i se slovinským Velenje, což nás povzbudilo a nakoplo pro zápasy extraligového play-off. Věděli jsme, že nás čeká Karviná, která respekt v naší lize určitě má, a speciálně Zubří nemá s Baníkem z minulosti ty nejlepší zkušenosti. Proto jsem měl velkou radost, že kluci po zápasech Evropského poháru zahodili strach a postavili se Karviné čelem.

 

S jakým pocitem ze Zubří odcházíte?

 

Když jsem minulý rok odcházel z Plzně, byl jsem smutný, protože přesto, že jsem měl pocit, že svou práci dělám dobře, a i výsledky týmu byly uspokojivé, stejně mi smlouva prodloužena nebyla. Po sezóně v Zubří jsem naopak velmi spokojený. Jakou práci jsem odvedl, to mi nepřísluší hodnotit, to musí udělat někdo jiný, ale musím říct, že spolupráce s kluky i vedením byla moc fajn. S mladými hráči mě to baví a troufám si říct, že to fungovalo a celý tým mi během sezóny přirostl k srdci. Až na podzim do Zubří zase přijedu, tentokrát už v roli trenéra soupeře, stejně se s kluky rád uvidím a určitě dojde i na nějaké přátelské popovídání.

 

Splnila se vaše očekávání, se kterými jste do Zubří přicházel?

 

Při podpisu smlouvy jsem snad kromě Miry Jurky a pár dalších nikoho neznal. Ve vzduchu viselo mnoho otazníků. Jak to celé bude a jestli mě kluci přijmou jako trenéra, protože v mládežnických kategoriích byli zvyklí na domácí zuberské kouče. Já jsem pro ně byl cizí. Dobré bylo, že vedení klubu si bylo od začátku vědomo toho, že situace nebude jednoduchá a standardní. Nebyl jsem tak pod velkým tlakem. Postupně si všechno začalo sedat a myslím, že nakonec spolupráce fungovala a bylo to vidět i na hřišti. Velká škoda je, že u toho všeho nemohli být fanoušci. Kluci by si podporu zasloužili.

 

Tak snad příští sezónu…

 

Já doufám! Měl jsem i menší sezení s jádrem zuberského fanklubu, kde jsem je prosil, aby byli na kluky hodní a shovívaví, protože pořád jsou to mladí kluci, kteří prvním rokem něco ukázali, a následující rok pro ně bude o to těžší, poněvadž svůj výkon musí potvrdit. Čeká je nelehký úkol, obzvlášť před tak náročným publikem, jaké v Zubří je. Myslím ale, že fanoušci budou dělat všechno proto, aby kluky podpořili a vyhecovali je k vítězným zápasům.

Tomáš Mičkal

Jak hodnotíš letošní sezónu? Jste spokojení s výsledkem?

 

Sezónu hodnotím kladně. Kdyby nám někdo na podzim řekl, že budeme pátí, tak bychom to brali všemi deseti. Řekl bych, že to bylo maximum, kterého jsme mohli dosáhnout. I když je pravda, že jsme ve čtvrtfinále play-off potrápili Karvinou a byli jsme jen krůček od postupu do nejlepší čtyřky. Páté místo je ale s kádrem, jaký jsme letos měli, úspěch.

 

Jak jste páté místo oslavili?

Tak standardně. Závěrečnou oslavu jsme s klukama měli hned po posledním utkání s Kopřivnicí. Bylo to dobré.

 

Byl to bez pochyby náročný rok. Mladý tým, těžká utkání, covid… Jak se ti letos hrálo?

 

Na sezónu jsme byli dobře připravení. Tréninky s Mikym byly intenzivní. Na začátku roku se mi hrálo dobře. Pak ale přišel covid, který na nějakou dobu sezónu přerušil, velkou změnou v mém osobním životě bylo to, že jsem se stal otcem, a nakonec jsem měl ještě trochu smůly, že jsem se k tomu všemu ještě zranil, takže ke konci roku jsem se já osobně na hřišti docela trápil. Z mojí strany to letos nebyla žádná házenkářská hitparáda. Ale hlavní je ten týmový výsledek – 5. místo. Za to jsem rád.

 

Jak hodnotíš práci omlazeného týmu?

 

Ano. Velkou část týmu tvořili (nebo stále tvoří) mladší kluci. My sami jsme nevěděli, co od toho čekat. Myslím ale, že Miky našel správný způsob, jak s námi všemi pracovat, a někteří hoši šli výkonnostně hodně nahoru, protože si uvědomili, že nikdo kromě nich to neodehraje. Nechci kluky nijak přechválit, ale myslím, že se s tím popasovali skvěle. Doufám, že na sobě budou pracovat i dál a třeba to 5. místo do budoucna ještě vylepšíme. Přeci jen to další rok bude těžké. Pro ligové soupeře už kluci nebudou neznámými hráči, takže bude snazší se na ně připravit. Snad se nám všem podaří ten výkon udržet a bude mít i nadále vzestupnou tendenci.

 

Jak hodnotíš roční působení trenéra Michala Tonara v Zubří?

 

Miky k nám do týmu zapadl, a to jak po profesionální stránce, tak lidsky. Vždy jsme se dokázali na všem domluvit a tréninky byly na vysoké úrovni. Je škoda, že odchází, protože jsme si na něj zvykli. Teď si zas budeme zvykat na někoho nového, ale tak to ve sportu zkrátka je a nedá se s tím nic dělat.

 

Jak se těšíš na nového trenéra a nově příchozí hráče?

 

Já osobně s Peterem Dávidem zkušenost nemám, ale od ostatních jsem slyšel, že je to zkušený trenér, dobrý chlap a má za sebou řadu úspěchů. Na spolupráci s ním se těším.

Do týmu nám dále přibude Ondra Mika, na kterého se těším moc nejen jako staronového spoluhráče, ale také kamaráda. Po herní stránce může Ondra mladému kádru pomoct a předat mu své zkušenosti, podobně, jako když se v únoru vrátil Matěj Šustáček. Potřebujeme někoho, kdo to na tom středu zvládne, a myslím, že Ondra se této role zhostí parádně.

 

Jaké jsou teď nejbližší plány? Míváte tréninky nebo máte pauzu?

 

Momentálně máme volno. 12. července začínáme letní přípravu již s novým trenérem, ale na hřiště se zřejmě vrátíme ještě o něco dříve tak za dva, tři týdny, alespoň na kondiční tréninky s Kubou Bambuchem, abychom do přípravy neskočili rovnýma nohama.

 

Jak se těšíš na další rok?

 

Já se těším moc. Hlavně na to, že přijde Ondra. Je to jeden ze spoluhráčů, se kterým jsme naposledy vyhráli v Zubří titul. Postupně se jako parta skládáme zpátky.

Také doufám, že se na tribuny vrátí fanoušci, kteří jsou nedílnou součástí zuberské házené a vždy vytváří nenahraditelnou atmosféru. Bez nich se při zápasech cítíme jak na tréninku. A to už nikdo z nás nechce.

 

 

Autorka: Kamila Krupová