Dvojrozhovor s Jirkou Dokoupilem a Peterem Dávidem

I přesto, že pro některé byla hořká semifinálová prohra v Plzni zklamáním, naši kluci to nevzdali a podařilo se jim v utkáních s týmem HC Dukla Praha vybojovat krásné třetí místo, které je pro Zubří velkým úspěchem a oproti loňskému 5. místu krokem vpřed. Jak letošní sezónu hodnotí trenér Peter Dávid a z klubu odcházející Jiří Dokoupil, se dočtete ve dvojrozhovoru.

Trenér Peter Dávid

Jak hodnotíte letošní sezónu zakončenou ziskem bronzové medaile?

Kdyby nám někdo na začátku sezóny řekl, že získáme bronzovou medaili, určitě bychom to brali všemi deseti. U našeho týmu jsme mohli vidět velký hráčský posun, občas mám pocit, že je to i proti přírodě. Za mě jediným černým puntíkem je to nepodařené semifinále s Plzní, které bylo hodně těsné, ale štěstí se zkrátka tentokrát nepřiklonilo na naši stranu. Nakonec jsme se i přesto, že jsme nepostup do finále vnímali jako velké neštěstí, dokázali zvednout, a když jsme dostali druhou šanci v podobě utkání o třetí místo, zvládli jsme to a vybojovali jsme tu bronzovou medaili. Celkově tedy sezónu hodnotím velmi pozitivně, i když při troše štěstí mohla být ještě o kousíček lepší. Jak ale říkám, oproti loňskému roku je to krok dopředu, Zubří se po čtyřech letech podívalo do semifinále. Já jsem s výkonem mužstva spokojený.

 

V Zubří působíte prvním rokem. Jaký rozdíl vidíte mezi týmem, který jste přebíral po Michalovi Tonarovi a týmem, který nyní vybojoval medaili?

Když si vzpomenu na začátek sezóny, jak jsme hráli v říjnu a listopadu, pamatuji si, že jsem viděl velký rozdíl mezi námi a lídry tabulky, jako je Karviná nebo Plzeň. Naše společná podzimní utkání ať už v rámci extraligy nebo Českého či Evropského poháru byla nevyrovnaná a soupeři vždy jasně dominovali. Naši kluci se ale v průběhu roku výkonnostně neskutečně posunuli a v té odvetné jarní části sezóny jsme se k prvním dvěma týmům tabulky velmi přiblížili a myslím si, že nebudu ani moc přehánět, když řeknu, že jsme se dostali na jejich úroveň. To se ukázalo také při semifinálových zápasech s Plzní, které byly opravdu velmi těsné.

 

Jak celkově hodnotíte svůj rok působení v Zubří, jak se vám tu líbí?

Já jsem se do Zubří hodně těšil. Od začátku jsem slýchal, jaká je v Zubří skvělá atmosféra, za kterou stojí zuberský fanklub. Bohužel start sezóny byl ještě poznamenaný proticovidovými opatřeními, takže jsem si na plnou halu musel ještě chvíli počkat. Zlomilo se to po zrušení všech omezení a já jsem konečně zažil to neskutečné „zuberské peklo“. Byl jsem až překvapený, jak bouřlivá atmosféra to je, netušil jsem, že je něco takového v české lize vůbec možné. A právě i diváci a fanoušci mají na našem medailovém úspěchu velký podíl. Za jejich srdcařskou podporu jim patří velký dík!
Co se týmu týče, tak jak jsem říkal, kluci se hodně posunuli a mile mě překvapili. Za celou sezónu jsme měli jen asi tři slabší tréninky, jinak šlo vše podle mých představ. To mi dovolovalo mít na kluky neustále vyšší nároky, což se ukázalo jako dobrá věc, protože jsme se nakonec dostali až na úroveň těch nejlepších. Kluci jsou nejen neskuteční srdcaři, ale ukázali i vysokou hráčskou kvalitu.

 

Jak vnímáte změny, které nastanou ve složení týmu?

Ve složení kádru nastanou opravdu velké změny. V dosavadním týmu měl každý jednotlivec své místo a každý manšaftu nějakým svým způsobem přispíval. Nyní musíme zaplnit ty úlohové mezery, které vzniknou po hráčích, kteří odcházejí. Bude to výzva. Věřím, že se s tím nějakým způsobem popereme a nové kluky, zejména ty mladé, mezi nás úspěšně začleníme.

 

Jaké jsou vaše plány na „prázdniny“, než začne letní příprava?

Na volno se těším moc. Po sobotním utkání s Duklou jsem prohlásil, že až do 11. července, kdy nám začíná příprava, nejsem trenér a házená mě bude zajímat akorát tak v televizi. Hodně se chci věnovat rodině, abych dohnal, co jsem zameškal. Budeme například slavit narozeniny tchyně na Slovensku, pak samozřejmě budu trávit nějaký čas v Německu, čeká mě také krátká dovolená… Jen pohoda a klídek.

Jiří Dokoupil

Jak hodnotíš letošní sezónu?

Máme třetí místo, takže letošní sezónu hodnotím určitě kladně. Pro mě to bylo o to specifičtější, protože jsem byl půl roku zraněný a nemohl jsem hrát. Přesto se mi pak podařilo vrátit se zpátky a zapojil jsem se do týmu, který letos jak na hřišti, tak v kabině hodně pracoval, což v důsledku napomohlo k tomu, že se nám podařilo získat bronzovou medaili. Důležité bylo, že jsme se dokázali dostat z toho semifinálového zklamání a nakonec jsme vybojovali třetí místo. Myslím, že pro všechny členy týmu, fanoušky i lidi v klubu je ta bronzová medaile velký úspěch.

 

Ty po sezóně přecházíš do Pražské Dukly. Jak hodnotíš své několikaleté působení v Zubří?

Pokud si dobře vzpomínám, tak do Zubří jsem přišel druhý rok mladšího dorostu. Částečně jsem si tak prošel i mládežnickými kategoriemi. Na to mám skvělé vzpomínky. Třikrát jsme s kluky vyhráli titul Mistrů České republiky a celkově jsme byli hodně dobrá parta. Dodnes se scházíme minimálně jednou do roka. Pak jsem přešel do týmu mužů, na což budu také vzpomínat jen v dobrém. Zuberská kabina je hodně speciální v tom, že její členové drží při sobě, jsou tam dobré vztahy a všichni si vzájemně pomáhají. Pamatuji si například, že jsem Martinovi Hrstkovi nebo Milanovi Malinovi pomáhal na stavbě, což pro mě byla zcela nová zkušenost. Nevěděl jsem, že to takhle může fungovat i mimo hřiště. Asi je to klišé, ale v Zubří jsme byli vždy taková velká rodina. Bylo to super. Co se týče té sportovní stránky, tak jsem si hned první rok v extralize zažil zisk bronzové medaile, pak to bylo trochu složitější kvůli koronavirové krizi. Celkově ale své působení hodnotím velmi kladně, dalo mi to hodně jednak po lidské stránce, kdy jsem si tady našel spoustu přátel, které budu mít už napořád, a jednak jsem se rozvinul jako hráč. V Zubří jsem se v podstatě naučil hrát házenou, protože dříve jsem se věnoval basketu. Zažil jsem vícero trenérů, každý měl něco do sebe a každý mě posunul o kousek dopředu.

 

Doslechla jsem se, že do Prahy přestupuješ kvůli škole…

Je to tak. Já studuji Bezpečnostní studia, což hodně souvisí s politologií, a v Praze je v tomto oboru jedna z nejlepších škol. Navíc všechny instituce jako ministerstva apod. se nachází právě v Praze, takže když má člověk chuť prosadit se v oboru, kterému se věnuji, a má nějaké ambice, tak Praha je to nejlepší místo.

 

Své budoucí uplatnění tedy vidíš spíše v oblasti bezpečnosti a strategie než na házenkářské palubovce?

Momentálně to tak vidím. Během těch tří let, co jsem studoval bakaláře, jsem si to tak nějak srovnal v hlavě a spíš se do budoucna vidím právě v oboru, který studuji. Samozřejmě pokud by po nějaké vydařené sezóně přišla lukrativní nabídka, tak bych si hráčskou kariéru možná zkusil, nebránil bych se tomu, ale aktuálně se soustředím na studium a následné profesní vyžití. Uvidíme. Já říkám, člověk si může plánovat, jak chce, ale pak nastanou momenty, které mohou ten směr úplně otočit. Životní cesty jsou nevyzpytatelné.

 

Poslední utkání o třetí místo bylo právě proti Dukle, a to je ten tým, do kterého budeš přestupovat…

Samozřejmě jsem na to pomyslel, lhal bych, kdybych řekl, že ne. Motivovalo mě to. Byl jsem zrovna nějaký nemocný, necítil jsem se úplně dobře, ale přesto jsem chtěl pomoct mému týmu a do zápasu nastoupit. Myslím, že kdybychom to nezvládli a s Duklou jsme prohráli, poslouchal bych to pak celý další rok v šatně. Takhle si aspoň můžu občas rýpnout já. To ale samozřejmě nebyla moje jediná motivace k výhře. Celou sezónu jsem bral v profesionálním duchu a chtěl jsem nás všechny za tu celkovou práci, kterou jsme do toho s týmem dali, tou medailí odměnit. To, že budu přestupovat právě do Dukly, jsem vnímal, ale na hřišti mě to nijak neovlivnilo.

 

Jaké jsou tvé pocity z přestupu?

O tom, jestli přestoupím, jsem se kvůli přijímačkám rozhodoval již před nějakou dobou, takže jsem měl dost času na to, to zpracovat. Bavil jsem se o tom s mnoha lidmi ať už z týmu nebo z klubu a vcelku jsem dostával samé pozitivní ohlasy, za to jsem byl vděčný. Po sezóně jsem se pak kvůli blížícím se státnicím musel ponořit do skript a do knížek, takže jak radost z medaile tak rozjímání nad tím, že budu přestupovat, byly spíš jen krátkodobé.

 

Jaké jsou tvé plány na volné chvíle, než ti začne příprava?

V plánu mám určitě odpočinek, protože jak jsem již zmínil, hned po sezóně jsem se musel učit na bakalářské státnice, takže teď, když už mám vše úspěšně za sebou, bych si rád dopřál volno. Možná to půjdeme oslavit s přáteli a také s kluky bych chtěl zajít na jedno. Jinak ještě musím doladit stěhování ze Zubří, protože tam stále mám pár věcí na odvezení. Pak už je v plánu jen pohoda ať už doma v rodinném kruhu nebo s přítelkyní. Tuším, že příprava v Praze nám následně začíná 14. července, takže nějaké tři týdny předem bych chtěl začít s individuálními tréninky, abych nepřišel do Prahy úplně z formy.

 

Chtěl bys na závěr dodat, vzkázat…

Na závěr bych chtěl určitě poděkovat celému klubu HC ROBE Zubří a hlavně fanouškům, před kterými jsem měl možnost hrát a se kterými jsem se v hale potkával v průběhu těch sedmi let, co jsem tady působil. Atmosféra v Zubří byla vždy neuvěřitelná a myslím, že je jedna z nejlepších v republice, je naprosto jedinečná a nenahraditelná. Co mi na Dukle bude nejvíce chybět, tak je asi propojení mezi fanoušky a klubem. Když se v Zubří hraje házená, tak je to událost, všichni tím žijí (někdy až moc ), a to k tomu patří. A hlavně bych chtěl poděkovat svým spoluhráčům, protože bez nich by to období, které jsem strávil v Zubří, nebylo tak krásné.

 

Autorka rozhovorů: Kamila Krupová