Jak „Bob“ dostal halu do euforie: Nejlepší zápas v životě, hlásil gólman Pšenica
Zubří – „Je to kouzelník. Jak to dělá? To je jedno, hlavně že to chytil!“ Zhruba takhle komentovali představení brankáře Zubří Bohumila „Boba“ Pšenici dva pánové na tribuně za jeho brankou. A pojmenovali to velmi trefně. Přestože Petr Orság, který začínal utkání v brance Zubří, rozhodně nezklamal a předvedl několik nadstandardních zákroků, nakonec se hrdinou utkání stal právě Bohumil Pšenica. Osmnáctiletý mladíček, jenž chytal poprvé v sezoně v minulém kole ve Zlíně a proti Dukle to byl prakticky jeho druhý zápas v mužích v životě. Mezi tři tyče nastoupil ve 27. minutě utkání a začal svoje velké představení. V něm fanouškům v zaplněné hale zdarma naservíroval pochytané střely zdálky, z brankoviště a jako nášup přidal několik lapených trháků, když běžel například hráč Dukly z půlky hřiště sám. Byl to právě on, kdo dostal halu do takové provozní teploty, ve které se pak Dukla zavařila. „Jsem moc rád, že se mi podařilo týmu nějak pomoct a že jsme taky přispěl k vítězství, které jsme tolik chtěli,“ říkal skromně po utkání jeho hrdina, teprve 18letý Bohumil Pšenica, kterému samozřejmě málokdo řekne jinak než Bob.
Ve stávající sezoně chytáte I. dorosteneckou ligu a za juniorské béčko Zubří ve II. lize. Jak jste se objevil v extraligovém áčku?
Poprvé jsem chytal před týdnem se Zlínem, šel jsem do branky na posledních dvacet minut a aspoň jsem si to osahal (Pšenica šel do branky za tříbrankového vedení Zubří, na konci jeho času v brance už Zubří vedlo o deset branek – pozn. red.). Teď před Duklou jsem celý týden nevěděl, jak to bude. Až v pátek byla oznámena nominace na Duklu a já jsem byl v ní.
Ani v zápase jste nevěděl, jak to bude s vaším případným časem v brance?
Vůbec. Asi ve 25. minutě mi pan trenér řekl, ať se jdu rozcvičit. Krátce nato byl oddechový čas a hned poté mě poslal do brány.
A začala show… Pomohly vám hodně první úspěšné zásahy?
To v každém případě. Hned ze startu jsem se chytil pár zákroky, které mi vyšly a pak se mi chytalo parádně. Hodně mi pak samozřejmě pomáhali dobrou obranou i kluci, takže jsme to společně zvládli.
Halu dostalo do euforie několik chycených trháků, kdy útočník běžel sám z půlky hřiště a střílel takzvaně „z druhého patra“. Jak se dá na takovou střelu vyzrát?
Je to asi trošku i o náhodě. Jediné, co můžete jako gólman udělat, je jít přímo do hráče, snažit se vykrýt co nejvíce místa, snažit se jít s rukou střelce a pak už jen doufat, že vás to trefí (smích).
V hale byla rekordní návštěva sezony. Jak se před takovou kulisou chytá?
Jedním slovem? Fantasticky. Tento zápas byl jednoznačně zatím to nejlepší, co jsem v házené zažil.
Po zápase jste se dlouho nemohl dostat do kabiny, asi vám hodně lidí po cestě z hřiště chtělo poblahopřát výkonu, že?
Po zápase mi kluci z týmu i trenéři gratulovali, že prý to bylo dobré. Tak snad to tak bylo. Moc rád jsem týmu pomohl (smích).
Na kolik vám napočítá týmový pokladník takový výkon?
(smích) Ještě nevím přesně, ale obávám se, že mi to kluci asi nějak spočítají a budu se s nimi muset nějak vyrovnat.
Autor: Marek Havran
