Deník: Brankář Malina: Když jsem v Zubří začínal, vypili jsme taťkovi půl špajzu!
/ROZHOVOR/ Hecoval soupeře, žertoval s rozhodčími i fanoušky a v jednu chvíli dokonce sám běžel do útoku, aby při pasivitě skóroval. Zuberský brankář Milan Malina byl v sobotním zápase s Duklou opět ve svém živlu.
„První ranou mě trefili, ani nevím pořádně jak. Tak jsem si řekl, pojďme udělat z toho zápasu zábavu. Dneska mě to prostě bavilo,“ přiznává Malina.
A jeho výkon zase bavil domácí fandy. Utkání nakonec zakončil zuberský odchovanec s šedesátiprocentní úspěšností a byl hlavním strůjcem stíhací jízdy ve druhém poločase, který nakonec skončil dělbou bodů (29:29).
„Bylo to o osm, neměli jsme co ztratit, jen získat. To se i jinak chytá, než kdyby se to tahalo. Dneska na mě nebyla žádná zodpovědnost,“ dodal 36letý Malina, který působí v prvoligovém Vsetíně a v Zubří z pozice třetího brankáře kryje záda Krůpovi s Dufkem.
Remízu berete?
Můžeme být strašně rádi za ten bod. Jen ať za mnou někdo přijde, že Mičkal nedal poslední sedmičku… Nikdo mu nemůže vůbec nic vyčítat. Můžeme být jen rádi za to, kolik branek tam předtím dal a co pro mančaft udělal.
Dukla vám v prvním poločase utekla stejně jako na podzim v Praze. Jak to?
Těžko říct. V první půlce strašně lehce skórovali, nebylo tam na co si šáhnout. Štěpán i Pavel to měli hodně těžké, ale co měli chytit, to chytili. Ve druhé půlce se mi zdálo, že Šišák i Přerovský bránili líp, když jsme si je tam poštelovali. Dokázali ubránit pivota a bylo to lepší.
Šlo vidět, že si je z brány hodně řídíte. Je to potřeba?
Jsou to mladí kluci a já nevím, kolikrát hráli před tolika lidmi. A teď to na nich stojí, celá ta obrana. Nikdo jiný tady není. Trenér tam nedořve, kolega vedle něj je stejně starý jak on, tak jediný, kdo jim může říkat, co mají dělat, jsem já. Vím, co potřebuju a oni, co se jim řekne, to plní. Jsou budoucnost klubu, na nich to bude stát.
Ze Zubří jste odešel před minulou sezonou, ale na lavičku jste se brzo vrátil. Čekal jste to?
Když jsem odcházel, tak jsem neříkal, že v Zubří končím kariéru. Nikdo nevěděl, co bude. Mě to bodlo, že jsem měl víc volného času pro rodinu a ve Vsetíně je super parta. Je tam trenér Andrej Titkov, kamarád Peťa Orság. Když pak přišel trenér Dávid s tím, jestli bych mohl klukům v Zubří krýt záda, kdyby některý z nich odpadl, tak jsem s tím neměl problém.
Jak máte nastavenou spolupráci nyní?
Teď nově od ledna jsme se s vedením klubu domluvili, že budu chodit na víc tréninků. Takže tři tady a jeden na Vsetíně. Absolvoval jsem i zimní přípravu a všechno. Jsem prioritně hráč Vsetína, ale je to na domluvě klubů a trenérů. Dukla má v první lize svoje béčko a já si myslím, že by bylo super, kdyby to takhle mělo Zubří se Vsetínem. Že by tam mělo staré chlapy, jako jsem já, plus ty mladé, kteří by se tam vyhráli. Že by Zubří mělo takové hráče v záloze, a když by bylo potřeba, tak by je mohlo vytáhnout. Jako třeba teď mě.
V zuberské kabině vám zůstalo místo?
Ne, obsadil ho Matěj Havran. Jsem rád, že mi tam sedí a drží mi ho. Až se v padesáti vrátím do Zubří naplno, tak si ho vezmu zase zpátky.
Co zápisné, vyrukoval někdo s ním na vás?
To by zkusili! (smích) Já, když jsem v Zubří začínal, tak Andrej Titkov ještě hrál. A když můj taťka s ním jel autem na trénink, tak říkal: Andreji, vy jste mi vypili už půl špajzu. Já jsem totiž musel přinést zápisné za první zákrok, za první branku a za všechno. Nosily se půllitry, které se nechávaly na závěrečnou akci. A já jsem po prvním měsíci přinesl třeba deset litrů slivovice a čtyři basy piva. Takže já už mám tak nanošené dopředu, že jen ať někdo zkusí říct, ať něco přinesu.
Po konci v Zubří jste zvažoval vícero možností, co nakonec převládlo pro Vsetín?
Peťa Orság. Celý život jsem hrál jen v Zubří, nebo v cizině. Nikde v extralize jsem nikoho pořádně neznal. Od Petra vím, co čekat. Další věc je Andrej Titkov. Zkušený extraligový trenér, který ví, co od kluků chce. Jeho tréninky dávají smysl. Dále pan Kajaba (předseda vsetínského klubu – pozn. red.), solidní člověk, který co slíbí, to splní. Nemám tam jediný problém a jsem tam maximálně spokojený.
Ve Vsetíně máte hodně specifické dělení času v brance. Popíšete ho?
Jestli začnu v brance já, nebo Peťa Orság, se určuje tak, že se před zápasem hodí dvackou. Vybereme si pannu nebo orla, na to je finta, kterou nebudu prozrazovat. Hodí se dvacka na zem a podle toho se rozhoduje. Radek Číž je notář, který musí říct, že hod je úředně ověřen a jde se na to. Každý chytá přesně třicet minut a úspěšnost se neřeší. Musím zaklepat, že zatím nám to vychází.
Vloni vám na Vsetíně jen těsně utekl postup do extraligy. Budete mít opět ambice postoupit?
Snaha určitě bude, ale je to mnohem těžší. Každý po nás jde, jsou na nás nahecovaní. Další věc je, že máme letos víc zraněných. Bude to těžké, ale budeme bojovat, abychom to uhráli na ty tři první příčky.
Za poskytnutí rozhovoru děkujeme Davidovi Janoškovi z Valašského deníku
