Deník: Čtyři čokolády a dva litry coly si opravdu nedávám, říká s úsměvem Šustáček

Rožnov pod Radhoštěm – Patří mezi největší dříče v týmu, po základních školách jezdí učit školáky házenou, snaží se jít příkladem. Pokud by se hledal největší srdcař zuberského týmu, pak střední spojka Matěj Šustáček by byl bezesporu mezi kandidáty. Stejně jako zbytek týmu i on po posledním kole extraligy netrpělivě vyhlíží zimní přestávku. „Všichni se na to volno těší, i když ho moc nebude,“ říká s úsměvem 27letý hráč Robe Zubří, který s týmem uzavřel kalendářní rok sobotní remízou proti Kopřivnici (30:30).

Co zápas rozhodlo?

Asi první poločas. Měli jsme tam plno šancí, které jsme neproměnili. Mohli jsme jim víc odskočit a pak už bychom se nemuseli tak trápit. Po přestávce jsme sice v prvních osmnácti minutách dali jen šest branek, ale zase jsme hráli většinu času v oslabení. Pak nám v závěru ty síly asi chyběly a nedokázali jsme to dotáhnout tak, jak se nám to dařilo v jiných zápasech.

Berete to jako velkou ztrátu?

Určitě s výsledkem nejsme spokojení. Chtěli jsme vyhrát, zvlášť když jsme tady ještě neztratili body. Bohužel, nakonec remíza.

Přesto jste na rožnovské palubovce ztratili pouze jeden bod. Není to naopak úspěch?

Na začátku sezóny, s těmi podmínkami a s tím jezděním na tréninky všude kolem, bychom to asi brali všemi deseti. Ale teď po tom dnešním zápase nás ten bod samozřejmě mrzí.

Byl to poslední zápas v rožnovské hale. Jak se vám v ní hrálo?

Je to nezvyk. Hala je menší a často tu bývá zima. Určitě je to horší i pro diváky, protože nevidí celé hřiště. Byli jsme například zvyklí se po tréninku ještě protáhnout, ale tady to nejde, protože máme přesně danou hodinu, kdy tu můžeme být. Ale třeba nás to do jara posílí.

Jak hodnotíte dosavadní sezónu?

Před sezónou by asi naše nynější umístění nikdo nečekal. Postupně se nám ale začalo dařit. Neříkám, že bychom soupeře přehrávali, to se nám snad povedlo jen dvakrát, ale spíš jsme dokázali zvládnout koncovky utkání. Jde vidět, že ten tým sílu má, když se nám dařilo urvat ty zápasy. Tedy až do dneška (úsměv).

Kdo byl největší tahounem mužstva?

Určitě gólmani Peťa Orság s Milanem Malinou. Když se nedařilo jednomu, tak bránu zavřel ten druhý. Řekl bych, že začátek sezóny vyšel Martinu Hrstkovi, konec pak Kubovi Doudovi. Oba dali hodně branek. Ale nemyslím si, že by naše hra stála na jednotlivcích.

Brankář Malina o vás prohlásil, že po každém zápase vypadáte, že by vás mohli rovnou naložit do sanitky a odvézt do nemocnice. Opravdu to tak je?

(smích) Taky řekl, že si dávám čtyři čokolády a dva litry coly, což si opravdu nedávám (smích). Spíš se snažím ten výdej energie nahradit hroznový cukrem, ale jinak nic speciálního nemám. Čokoládu jsem nezkoušel, ale třeba by mi to pomohlo (úsměv).

Jste i týmový pokladník, jak jste se k této funkci dostal?

Přebral jsem ji po Martinu Stržínkovi, když odcházel. Myslím si, že to vedu celkem dobře (úsměv). Máme tam celou řadu trestů. Když někdo nechodí v týmovém oblečení, někdo něco zapomene, nebo dostane dvě minuty za řeči ve hře. To je specialita Jakuba Doudy, který je naším největším přispěvatelem.

Prý máte sankce i za rozhovor pro média. Na kolik vás ten dnešní vyjde?

No vidíte, na to jsem zapomněl, budu si to muset zapsat. (smích). Když k tomu uděláte i fotku, tak mě to vyjde na padesát korun, jsme skromní. Ale musím se přiznat, když ne, tak je to za stovku. (smích)

(dj)