Deník: Evropské poháry nás před lety nakoply k titulu, vzpomíná zuberský Mičkal

Přípravnou fázi na nadcházející sezonu mají za sebou extraligoví házenkáři Robe Zubří. Pod taktovkou nového trenéra Michala Tonara a v notně omlazené sestavě odehráli devět přátelských utkání. V nich pilovali nový obranný systém i jiné pojetí hry, se kterým v sobotu vstoupí do sezony. V prvním kole zajíždí Zubřané na palubovku Brna. „Všichni se těšíme, až to znovu začne. Doufejme jen, že to bude s lidmi, protože bez diváků by se nikomu hrát nechtělo,“ říká 32letý křídelník Tomáš Mičkal, který bude patřit v zuberském týmu k těm nejzkušenějším.

Spolu s brankářem Malinou a křídelníkem Jurkou patří zároveň k jediným hráčům současného kádru, kteří pamatují účinkování v pohárové Evropě. A v ní se představí Valaši po osmi letech znovu. Konkrétně ve druhém kole Evropského poháru, nástupci dosavadního Vyzývacího poháru. „Pokud to všechno klapne a bude se hrát, tak to pro všechny bude zážitek a pro mladé kluky obrovská zkušenost a i motivace na sobě dál pracovat,“ těší se Mičkal na další výzvu v nadcházející sezoně.

Na začátku června došlo v Zubří ke změně na trenérské lavici. Jaká byla příprava pod novým koučem Tonarem?

Dost výživná. Tréninky byly pestré, takže nás bavily, i když jsme si celkem mákli. Od začátku jsme měli v ruce balon, z čehož jsme byli všichni nadšení.

Čím vás kouč v přípravě překvapil?

Chce po nás úplně jiný systém. Snažíme se nyní hru rozložit na všechny hráče na hřišti. Aby se nevytipovali dva tři hráči, na kterých by to mělo stát, ale abychom byli zapojeni všichni. Je to komplexní pojetí hry, od prvního do posledního hráče. Aby ten systém fungoval, musí neustále všech šest hráčů pracovat na sto procent.

V čem ještě bude systém hry jiný?

Trenér po nás chce, abychom hráli v tempu, což nejde vydržet celých šedesát minut, takže potřebujeme, aby všech šestnáct hráčů na tom bylo zhruba podobně. V Zubří se navíc odjakživa hrála zasunutá obrana a trenér nás nyní učí jedna pětku s vysunutým hrotovým hráčem. Je to pro nás nové, ale snažíme se to naučit. Po zápasech míváme video, kde nám rozebírá každý post a ukazuje, v čem děláme chyby. Když to člověk vidí na videu, tak je to vždycky lepší. Snad to bude co nejdřív podle jeho představ (úsměv).

Co vám ukázaly přípravné zápasy?

Byly jak na houpačce. Na turnaji v Jičíně jsme dostali výprask od Plzně, ale zas jsme porazili Považskou Bystrici, která nebyla úplně špatná. Viděli jsme u těch lepších týmů, že jsou silově lépe připraveny. Na tom musíme ještě zapracovat. Máme nově složený a hodně mladý mančaft. Kluci přecházejí  z dorostu mezi muže a to není nikdy jednoduché. Je to o tom si zvyknout na tvrdost, na rychlost. Ale kluci jsou šikovní, takže je to jen otázka času. Každým tréninkem a zápasem je u nich vidět posun.

Jak přípravu ovlivnil koronavirus?

Když předčasně skončila sezona, tak jsme chvíli netrénovali vůbec a pak dostali individuální plány. Následně jsme přešli na společnou přípravu a na ty věci, co jsme si plnili individuálně, už nebyl čas. Ale myslím, že jsme přišli celkem dobře připravení. Kvůli koronaviru nebylo jisté, s kým se budou hrát přípravné zápasy. Nakonec jsme jich měli ale okolo deseti, takže úplně dostačující počet.

Klub se po osmi letech přihlásil do evropských pohárů. Co říkáte na tento krok?

Vůbec jsem to nečekal, že bychom se teď v době koronaviru přihlásili. Zvlášť když všichni víme, že se i finanční prostředky shánějí hůř. Ale rozhodně tento krok kvituju, protože pro ty mladé kluky to bude neuvěřitelná zkušenost. Když člověk dostane nějaký top tým, podívá se do světa, jak se hraje v jiných zemích, tak to jsou zkušenosti k nezaplacení.

Sám jste jeden z mála pamětníků posledních účinkování v pohárech. Co se vám k nim po letech vybaví?

My na ty poháry vzpomínáme dodneška. Třeba když jsme jeli celý den autobusem do Bosny do Goražde, kde to vypadalo, jak ve válečné zóně. V dalším kole jsme pak dostali Sporting Lisabon. Letěli jsme do nádherného města a smolně vypadli na jeden gól vstřelený na hřišti soupeře. Tyhle pohárové zápasy nám pak hodně pomohly v lize. Neměli jsme strach v podstatě z nikoho, protože ty zápasy s Lisabonem byly úplně někde jinde, než naše liga. Myslím, že nás to tehdy i nakoplo k titulu.

Koho si přejete v úterním losu Evropského poháru?

Vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Hlavně nedostat Nové Veselí, protože přihlásit se do Evropského poháru a jet do Nového Veselí, to by nikdo nechtěl (smích).

Do Zubří jste se vloni vrátil po pěti letech strávených v Hranicích. Jak zpětně hodnotíte tento krok?

Jsem rád, že se to domluvilo a mohl jsem se vrátit. Určitě jsem udělal dobře. Za těch pět roků mě už pomalu přestávalo bavit dojíždět, navíc všechny kamarády mám v Zubří. Je tady zázemí na špičkové úrovni, krásná nová hala a na zápasech plno diváků. Takže za mě spokojenost.

S jakými ambice vstupujete do nové sezony?

Pořád jsme v Zubří, kde ambice nikdy nebyly úplně malé, ale na druhou stranu letos máme tým nově složený. Je tam spousta mladých kluků, takže dopředu bych asi nechtěl cokoliv vyhlašovat. Byl bych rád, kdyby se sezona bez velkých potíží dohrála do konce. Postoupit do playoff a tam už se může stát cokoliv.

Start Extraligy vám připravil těžký los, nemáte z něj obavy?

Nemůžeme se ničeho bát. V prvním kole jedeme do Brna, které obrovsky posílilo a hlásí do světa, že chtějí hrát špičku ligy. Ale pořád to bude první zápas, kdy ty mančafty ještě pořádně neví, co od sebe čekat. Tam to bude nejspíš o tom, komu zápas víc sedne. Určitě tam ale nepojedeme s poraženeckou náladou.

(dj)