Deník: Navrátilec Hybner: Naše obrana byla tragická!
Měl to být ideální soupeř na rozjezd ligy, nakonec z toho ale byla hořká porážka. Extraligoví házenkáři na startu sezóny nepotvrdili roli favorita a doma prohráli s Novým Veselím 32:33. V plné kráse se tak ukázala nevyzpytatelnost prvního kola.
„Asi jo. Ale nemyslím si, že by to byl jejich výkon, že by nás zaskočili. Očekávali jsme kvalitu na jejich pivotu. Spíš jsme se sami porazili naším výkonem,“ myslí si zuberský pivot Lukáš Hybner, pro kterého to byl v sobotu velký návrat na palubovku.
Vždyť poslední soutěžní utkání odehrál Hybner v prosinci 2022! Zranění a řada komplikovaných operací jeho návrat do sestavy odložily o skoro dva roky.
„Bylo to hodně těžké po psychické stránce, přečkat tu pauzu. Na palubovku jsem se hodně těšil,“ přiznává 25letý házenkář Hybner.
Kde to proti Novému Veselí nejvíc hořelo?
Určitě na obraně. Náš střední blok byl v sobotu tragický. Celou přípravu se s tím docela potýkáme. Už byly náznaky, že to máme vyřešené, ale asi ne.
Je to nesehraností?
Může to tím být, ale jde tam vidět i dost individuálních chyb. Nejsme schopní ty souboje vyhrát. Na to se váže i spolupráce dvojic na středu. Do dalších zápasů to musíme zlepšit. A stejně tak proměňování šancí.
Jaká byla letní příprava?
Pro mě osobně velice náročná, po skoro dvou letech. I ostatní kluci říkali, že to bylo opravdu náročná příprava. Bylo hodně běhání, v tom se lišila od předešlých let. Přípravné zápasy byly dost kolísavé. Ale celkově jsem měl z přípravy lepší pocit, než co se ve skutečnosti ukázalo v sobotu proti Veselí.
Změní se letos styl hry Zubří?
Jsou změny. Ondra Mika (trenér Zubří – pozn. red.) si hodně potrpí na maličkostech. Přišlo mi, že to tady dlouho žádný trenér nedělal. Každou maličkost se snaží vypilovat, ale samozřejmě to nebude za jednu přípravu, za měsíc a půl. Bude to dlouhodobější proces, ale myslím si, že už jsme měli být dál, než jsme.
V soutěžním utkání jste se objevil po takřka dvou letech, jaké byly vaše pocity před utkáním?
Byl jsem hodně nervózní. V přípravných zápasech se to ještě dalo, ale věděl jsem, že to v sobotu přijde. Ale byla to taková ta zdravá nervozita, která mě navíc po prvních minutách přešla. Byl jsem natěšený na ten zápas, ale bohužel to nevyšlo.
Proč jste chyběl tak dlouho?
V prosinci v zápase proti Lovosicím jsem si urval koleno, přední křížový vaz, natrhl jsem si zadní křížový vaz a urval jsem si menisky. Prvně mi operovali menisky, pak přední křížák. Pak jsem šel ještě na operaci kotníku, která mi měla pomoct. Bohužel tam byly komplikace, tak jsem musel na další. Takže čtyři operace za necelé dva roky.
Jak se dohání takové tréninkové manko?
Věřím, že kdybych ty dva roky hrál, tak jsem na tom herně někde jinde. Čekal jsem, že to bude ještě horší, ale taky jsem trochu doufal, že to bude malinko lepší. Začal jsem trénovat při rekondici na konci minulé sezóny. V létě už jsem byl v zápřahu naplno. Zatím je to u mě dost nekonzistentní. Na tréninku i v zápasech mívám dobré i špatné dny.
Čím jste při zranění vyplnil volný čas?
Po první operaci to bylo hodně složité. Měl jsem ortézu s narovnanou nohou, takže jsem jen ležel a nemohl nic dělat. Asi měsíc a půl. Pak přišly další operace, bylo to dost těžké na hlavu. Nemůžeš nic dělat a jen vidíš, jak kluci hrají. Dost mě to mrzelo. Pak se to zlepšilo, když jsem mohl alespoň posilovat. Do toho jsem ještě trénoval minižáky, občas se díval na filmy nebo hrál počítačové hry.
Jsme na začátku sezóny, co od ní letos očekáváte?
Můj osobní cíl je zůstat zdravý. V hlavě z toho mám pořád strach. Když se bude dařit, tak to bude super, ale hlavně chci tu sezónu odehrát ve zdraví. Týmově je to po sobotě těžké říct. Papírově ten tým nemáme vůbec špatný, ale pořád je tam strašně moc chyb. Ale věřím, že se zvedneme, pak by bylo semifinále skvělé.
Pro Valašský deník připravil David Janošek
