Deník: Osobka je zbabělost. Dokáže mi otrávit zápas, přiznal kanonýr Zubří Řezníček!

„Hlavně kvůli fanouškům jsme moc chtěli uspět, udobřit si je po posledním zpackaném zápase s Karvinou. Věřím, že jsme jim dali ten nejkrásnější dárek,“ culí se 30letý házenkář.

Měl to být přitom on, kdo měl po oddechovém čase 40 vteřin před koncem za stavu 32:32 vzít zodpovědnost na sebe a rozhodnout. „Ano, trenér se mě zeptal, jestli dám gól. A já kývl. Vše ale dopadlo jinak, nejlépe, jak mohlo. Útok se dohrál do křídla na Honzu Zahradníčka a ten svou přesnou ruku potvrdil vítězným gólem. Jsem rád za něj, že to vzal na sebe a zvýšil si sebevědomí. Házená je kolektivní sport a úplně nezáleží, kdo dává branky. Důležitá je výhra,“ oddechl si Řezníček. „Důležité ale byly i zákroky gólmana Maliny. Brankář je základ úspěchu, dělá z něj padesát procent. Nyní nás v pravou chvíli podržel včetně posledního chyceného pokusu Kotrče,“ dodal.

Co dnes rozhodlo?

Naše větší vůle a bojovnost. Hráli jsme doma, navíc po dvou porážkách jsme o našem úspěchu nepochybovali. I přes komplikace o našem sebevědomí hovoří fakt, že jsme dokázali stáhnout manko šesti gólů.

Po skvělém nástupu ale přišlo trápení a výsledkový obrat, proč?

Možná z přehecování. Navíc sedmičky nám nejdou celou sezonu, nejsme schopni dát čtyři pět za sebou. A to je vždy pilujeme trénink před mistrákem. Na přelomu poločasů nám chyběl klid v zakončení.

Brankář Rangl vás chvílemi přiváděl k zoufalství. Byl opravdu výborný?

Ale ne, jen jsme jej pořád trefovali. Věděli jsme, že chodí dolů. Místo abychom se střelbou ve vyložených situacích počkali a posílali míče nahoru, sami jsme z něj udělali reprezentanta. I já jej párkrát trefil na stojící nohu. Bylo to asi z přemíry snahy a nekoncentrovanosti.

Nebyl problém i v docela brzkém začátku zápasu?

Nemyslím si, podmínky byly pro všechny stejné, navíc Dukla přijela den před zápasem. Osobně jsem zvyklý každý den brzy stávat. Vozím totiž děti do školky a ženu do práce. Jsem zvyklý dopoledne fungovat. (úsměv)

Vedle Rangla vám dělal v poli problém Sviták. Neměla na něj přijít osobní bránění dříve?

Ne. Navíc osobka mi připadá jako zbabělost.

Jak tedy bylo složité se vyrovnat s vaším osobním bráněním?

Popravdě já osobně jsem při ní nervózní a dokáže mi otrávit zápas. Jen koukám z půlky, jak si vedou spoluhráči a nemohu pomoci. Prakticky každý druhý zápas ji na mě hrají. Musíme se s tím co nejlépe vyrovnat a najít recept ke střílení gólů i beze mě. Rozhodně to není handicap, jen musíme využít vzniklý prostor.

Po sérii osmi výher v řadě vám nyní hrozila třetí prohra. Čím si vysvětlujete poslední výsledkový útlum?

To se občas stává, nic netrvá věčně. Rozhodně jsme nic nepodcenili, žádné sebeuspokojení se nekonalo. Jdeme zápas od zápasu a porážky k tomu patří. Navíc chléb se bude lámat až v play-off.

Z jaké příčky byste si představoval jít do vyřazovací části?

Já to neřeším, je mi jedno, jestli skončíme první nebo osmí, nejdůležitější je se tam dostat. Play-off je úplně jiná soutěž, kde budeme chtít pokaždé vyhrát a je jedno proti komu. Kádr na to máme.

Co bude třeba zlepšit během téměř dvouměsíční přestávky?

Všechno. (úsměv) Na střelbě, souhře jednotlivců a především asi na obraně. Připadá mi, že soupeři nás bijí a my jen blokujeme, málo přerušujeme. Přitom máme na agresivní obranu vhodné typy hráčů, jen to musíme vypilovat.

Do středy ještě trénujete a pak vás čeká do 4. ledna volno. Není ho moc?

Nejsem příznivcem trénování během svátků, i v zahraničí byl v tomto čase klid. Stejně jsem typ hráče, který i v době volna chodí každý den do posilovny. I proto neám problém se spalováním a váhou, stále mám okolo 104 kilogramů. Během Vánoc se nepřejídám, ale mám rád sladké a nic si neodpírám. S rozumem si jej užívám.

Jak se těšíte na Vánoce?

Je to nejkrásnější čas v roce, hlavně kvůli dětem. K ideálu mi ale chybí sníh a více mrazu, nedá se bruslit, bobovat. Jinak dárky už má moje precizní žena Šárka zařízené, prakticky měsíc dopředu. Jsou schovány vysoko, a protože nemáme žebřík, naše pětiletá Marika a dvanáctiletý Patrik se k nim nedostanou. (smích)

Všechny svátky jste i v době zahraničních angažmá strávil v Česku?

Ano. V tomto směru jsem měl štěstí, že jsem nehrál v Německu, kde se hraje i o svátcích. Ve Francii, Španělsku a Slovinsku jsem vždy po posledním zápase před svátky měl nachystanou letenku domů, dokonce při španělském angažmá jsem měl jednou tři týdny volno. Neumím si představit slavit Vánoce jinde než doma s rodinou. A co si přeji pod stromeček? Nic konkrétního, materiálního, vše potřebné máme. Ale zdraví a štěstí není nikdy dost, takže hlavně to. (úsměv)