Gólman Orság: Začínat play-off doma je velká výhoda. Chceme nejvýš

Jak přijímáte pozici brankářské dvojky v Zubří?

Sice oficiálně to nikde nezaznělo, kdo je jednička, ale s příchodem Milana Maliny bylo jasné, že jí bude on. A nemám s tím problém. Naopak rozumíme si a jsme kamarádi, jde nám o společný cíl – vyhrávat. A když se postavím mezi tyče já, chci podat nejlepší výkon.

Po víkendovém vítězství máte prakticky jistotu umístění mezi čtveřicí nejlepších po základní části. Spadl vám velký kámen ze srdce?

Jsme za ni rádi, je vždy lepší začínat play-off doma, v házené je to velká výhoda. Na druhou stranu jsou ještě před námi čtyři zápasy a my chceme skončit co nejvýše. Pokud zvládneme víkendový duel v Jičíně, můžeme pomýšlet i na druhé místo, neboť v posledním kole bychom vyzvali právě aktuálně druhou Plzeň. Uvidíme, jestli to nebude stačit třeba i na první. (úsměv)

Zítra vás ale čeká zrádný Jičín…

To je pravda, mají hodně nevyrovnané výsledky. Největší předností je právě jejich domácí hala, hodně specifické prostředí jako vstupy komentátora do utkání či občas vypnutá časomíra. My se ale nenecháme rozhodit a jedeme si pro oba body!

Koho si osobně přejete ve čtvrtfinále play-off?

Nerad tipuji a nechám se překvapit. V podstatě mi to je jedno, není žádný oblíbený či neoblíbený tým. Každý, kdo do play-off postoupí, bude mít svou kvalitu a bude hodně záležet na aktuální formě.

Prožíváte šťastné období. Prozraďte, nakolik v zuberské kabině vyjde narození potomka?

(smích) Do šatny jsem musel donést basu piva, ale současně se většina kabiny zúčastnila posezení s přáteli a známými, zapíjení Amálky. Myslím, že se to povedlo a bude zdravá.

Jak jste vše zvládl?

S trenérem jsem dostal na porod ve čtvrtek a pátek volno a pak rovnou přijel na zápas. Oslavy narození jsem ale musel odložit na další týden. Vše je ale nyní skvělé, Amálka je hodné miminko a minimálně třikrát do týdne mě i nechá vyspat. (smích)

Jak vidíte svou budoucnost v Zubří? Neláká vás zahraničí?

Koho by nelákalo, mě hlavně v mladším věku. Vzhledem ale k extraligové úrovni je cesta do světa složitá. Protože už mám rodinu a zaměstnání (montážní technik), stojím již nohama pevně na zemi. Letos mi v Zubří končí smlouva, a pokud to půjde, rád zůstanu. Preferuji totiž, abych sportoval tam, kde bydlím. Ale ani jiné možnosti zcela nevylučuji. (úsměv)

Určitě sledujete výkony a výsledky národního týmu. Co vy a reprezentace?

(smích) Zatím na pozvánku stále čekám. (smích) Naposledy jsem byl v užším výběru olympijských nadějí ve 14 letech. Nároďáku tak jen fandím a věřím, že přes sice silného, ale hratelného soupeře v podobě Makedonie se kluci dostanou na MS.