„Házená je v Rumunsku sport číslo jedna. V Baia Mare chodí na zápasy hodně lidí, v tom mi to připomíná Zubří,“ říká Tomáš Číp
Kariéra profesionálního sportovce byla pro Tomáše Čípa vždy velkým snem. Díky tvrdé práci, ale i troše štěstí, si tento zuberský odchovanec zahrál například v České národní reprezentaci nebo v Lize mistrů EHF. Nyní první sezónou působí v Rumunském klubu CS Minaur Baia Mare.
Tomáši, jak se ti daří?
Daří se mi dobře. Se současným klubem máme momentálně 3. místo v tabulce, což považuji za velký úspěch.
Byla dráha profesionálního hráče vždy tvým snem?
Určitě ano. Od doby, co jsem začal hrát, jsem stále sledoval házenkářskou scénu, spoustu známých hráčů a kluby, ve kterých působili. Toužil jsem po tom být profesionálním sportovcem a dostat se do nějakého dobrého týmu.
Jak ses k házené dostal?
Rodiče mě chtěli přihlásit do nějakého kroužku, ale mně se moc nechtělo, až mě jednou spolužáci Jakub Hrstka a Vojta Pernický přemluvili, abych se šel s nimi podívat na trénink. To mi bylo asi 6 let.
Jaký je tvůj házenkářský příběh? Jakými všemi kluby už sis prošel?
Zatím jsem za svou kariéru oblékl dresy celkem tří klubů. Zubří, Tatranu Prešov a v současné době hraji za rumunský Baia Mare. V Zubří jsem působil od mých házenkářských počátků až do jednadvaceti. Poté jsem přestoupil do slovenského klubu Tatran Prešov, kde jsem strávil taktéž dlouhou dobu, 8 let. Nyní jsem od 1. července 2019 první sezónou v klubu CS Minaur Baia Mare v Rumunsku.
Na které místo nejraději vzpomínáš?
Na Zubří vzpomínám velmi rád, ale Tatran Prešov mi splnil sen hrát Ligu mistrů, pohár EHF. V rámci této soutěže jsem odehrál zápasy proti týmům, jako jsou například Rhein-Neckar Löwen, SC Magdeburg, HBC Nantes, Montpellier Handball a dalším velikánům.
Co považuješ za svůj největší úspěch?
Určitě národní reprezentaci. Na Mistrovství Evropy 2018 v Chorvatsku jsme obsadili skvělé 6. místo a pro mě to bylo opravdu něco výjimečného.
Jaké máš vzpomínky na Zubří?
Jenom ty nejlepší. Byli tam super kluci, perfektní kolektiv, který pokaždé zaručoval pořádnou dávku srandy.
Jak ses v Rumunsku aklimatizoval?
Začátek byl hodně těžký. Přestoupil jsem krátce po operaci ramene a neměl jsem ho ještě zcela v pořádku. To mě brzdilo. Navíc jsem neuměl vůbec anglicky, takže s komunikací to bylo taky špatné. Ale město i prostředí je krásné. Házená je v Rumunsku sport číslo jedna, na zápasy chodí hodně lidí. V tom mi to hodně připomíná právě Zubří.
Co na to tví nejbližší? Přestěhoval se do Rumunska někdo s tebou?
Hodně lidí se mě ptalo, proč právě Rumunsko, ale bylo to moje rozhodnutí. Měl jsem dost informací o klubu, jak funguje, jaké mají cíle do budoucna, a to mě hodně lákalo. Přestěhovaly se se mnou manželka a dcera. Malá má 17 měsíců, takže partnerka je s ní momentálně na mateřské dovolené.
Jaká je v Rumunsku házenkářská úroveň?
Rumunská liga je neuvěřitelně vyrovnaná. Venkovní zápasy se jen těžko vyhrávají. Jak už jsem říkal, je to tady sport číslo 1, takže úroveň je vysoká. Oproti Česku bych řekl, že se zde hraje tvrději, chybí ale kombinace a hra je celkově pomalejší.
Jaké je národnostní složení týmu?
Tým je složen převážně z domácích Rumunů, dále jsou tu dva Srbi, jeden Chorvat a dohromady jsme tu dva Češi. Trenér je z Francie. Mluví s námi anglicky.
Co jazyková bariéra?
Jazyk je asi můj největší problém tady. Průběžně se učím angličtinu na mobilu, ale jde mi to celkem pomalu. Dost mi pomáhá spoluhráč Milan Kotrč nebo kondiční trenér Boris Aspridis.
Co tě na Rumunsku nejvíc překvapilo?
Nejvíc mě překvapili lidi. Jsou hrozně ochotní a rádi si povídají. Neexistuje problém, který by se nedal vyřešit, i když to třeba chvíli trvá.
Jak bys popsal Rumunsko jedním slovem?
Překvapení.
Jaká je v Rumunsku situace nyní? Jak to zvládáš?
Poslední zápas jsme odehráli 12. března. Poté jsme trénovali individuálně a měli jsme počkat do 1. dubna na rozhodnutí Federace, která se však k pokračování či ukončení sezóny stále ještě nevyjádřila. Já jsem se s rodinou prozatím vrátil zpět na Slovensko. Před mým odjezdem nebyla situace zas tak zlá, ale myslím, že to v Rumunsku berou na lehkou váhu. Lidé chodí bez roušek a pozitivních případů rapidně přibývá.
Co plánuješ do budoucna?
Nad budoucností ještě zas tolik nepřemýšlím, ale za chvíli přijde doba, kdy budu muset začít řešit, co po házené dál. Zatím musím říct, že jsem měl vždy štěstí na smlouvy, a jsem rád za to, jak je to teď. Vzhledem k tomu, že manželka pochází z Prešova, tak bych se chtěl později vrátit asi tam a odehrát na Slovenskou ještě nějakou tu sezónu. Ale pokud by byla možnost, rád bych zavítal i do Zubří.
Autorka: Kamila Krupová
foto: osobní archiv Tomáše Čípa
