Hrachovec zamířil domů do Zubří: Vrátil jsem se hlavně kvůli synkovi!

„Nastal ten správný čas. Malý synek má 17 měsíců, nešlo už pořád dojíždět sedm hodin autem z Rakouska domů do Zubří. Je skvělé, že mohu být doma a k tomu ještě trénovat v Zubří,“ pochvaluje si Pavel Hrachovec momentální situaci. Někdejší hbitý křídelník od června dělá asistenta Andreji Titkovovi a tato dvojka, která byla u obou zmiňovaných titulů v letech 1996 a 1997, povede házenkáře Zubří do bojů v nové extraligové sezoně. „Kádr určitě má na to, aby bojoval o medaile,“ hlásí odhodlaně Pavel Hrachovec.

Na Valašském poháru 2009 jste v Zubří v dresu Kremsu říkal, že s hraním končíte. Ale vrátil jste se domů až o šest let později. Jak to tedy bylo?

V roce 2009 jsem skončil s hraním a šel jsem trénovat juniorku Kremsu a zároveň jsem byl asistentem u mužského áčka. K tomu jsem tam měl ještě práci, takže toho bylo trochu více. Ale je pravda, že jsem domů chtěl asi dříve, ale až teď malý syn to urychlil.

Hlavním důvodem bylo tedy být více s rodinou a hlavně se synkem?

Určitě. Teď máme s manželkou 17měsíčního synka, takže hlavně z tohoto důvodu jsem se chtěl vrátit domů do Zubří. Když jsem byl v Kremsu, tak jsem malého viděl strašně málo. Manželka vlastně po celou dobu rakouského angažmá se mnou dlouhodobě nepobývala v Rakousku, spíše jsem já jezdil domů a to taky nebyl žádný med.

S Andrejem Titkovem vedete tým od června. Jak byste zhodnotil ty společné tři měsíce?

Za sebe mohu říct, že veliká je spokojenost s přístupem hráčů. Trošku nám do přípravy zasáhla nějaká menší zranění a zdravotní komplikace, ale celkově musím říct, že zatím panuje spokojenost.

Zápasy jste zatím hráli tři, všechny jste vyhráli (2× s Frýdkem-Místkem, jednou se Zlínem). S herním projevem je zatím spokojenost?

S přípraváky jsme zatím celkem spokojeni, herně to není špatné. Jen se potýkáme s tím, že nejsme kompletní a především na spojce to občas bylo poznat, že se muselo více improvizovat. Důležité je, že je vidět, že se hra zlepšuje, jdeme nahoru.

Vedení i fanoušci, ostatně stejně jako loni, očekávají v nové sezoně opět útok na medaile. S tím jste asi srozuměni, že?

Ten tým má kvalitu na to, aby o medaile bojoval. Toho se nezříkáme. Důležité je ovšem také nezapomínat, že nám odešel Standa Kašpárek a také se musí myslet na to, co mohou přinést zranění během sezony. Ale celkově je to opravdu tak, že se nezříkáme toho, že kádr má kvalitu na medaili. Tlak v Zubří je a bude, ale nepřipouštíme si jej a budeme bojovat.

Zmínil jste odchod Kašpárka, odešli třeba i Dědek a Horut. Ale naopak se z Francie vrátil Milan Malina, to je na extraligu posila těžkého kalibru, viďte?

Bez debat. Je to pro klub výborná zpráva. Jednak budeme s Peťou Orságem mít výbornou dvojici gólmanů, jednak také bude Milan velkým přínosem pro kabinu. Má super pozitivní vliv na ostatní spoluhráče, dokáže kabinu vyburcovat.

Jako asistent povedete tým s Andrejem Titkovem. Spolu jste vyhráli oba tituly v letech 1996 a 1997. Vzpomenete si občas?

Tehdy v polovině 90. let po postupu do nejvyšší soutěže to byly hektické roky. Občas si na to samozřejmě vzpomeneme a něco prohodíme, ale že bychom na to nějak cíleně a často vzpomínali, tak to ne. Z minulosti se žít nedá.

Tak pojďme k současnosti. Jaké tedy je být po čtrnácti letech doma?

Co se týče rodiny a života, tak jsem se teď hodně uklidnil. Poté, co se narodil syn, to už bylo takové hektické. Chtěl jsem být samozřejmě co nejvíce doma, a tak místo abych si v neděli v Rakousku odpočinul, jsem jezdil sedm hodin autem domů, tam pobyl jen třeba deset hodin a zase zpátky. Tím častým přejížděním mezi Rakouskem a Zubřím člověk pomalu ani nevěděl, kam vlastně patří. Teď je to klidnější, je skvělé být doma. Smlouvu mám na rok, takže jsem teď doma a užívám si to.
Zdroj: http://valassky.denik.cz/ostatni_region/hrachovec-zamiril-domu-do-zubri-vratil-jsem-se-hlavne-kvuli-synkovi-20150821.html