Mičkal pro deník: Co předvedli fanoušci, bylo neskutečné
Jestli je něco, na co se mohou letos extraligoví házenkáři Zubří spolehnout, pak jsou to výkony levého křídla Tomáše Mičkala. Jistota na sedmimetrových hodech a vymetání pavučin v brance i z těch nejmenších křídelních úhlů. Nejlepší střelec Zubřanů zaválel i ve čtvrtfinálové sérii s Duklou Praha, kdy během víkendu nasázel ve dvou zápasech hned čtrnáct branek. I díky tomu Valaši postoupili přes favorita do semifinále play-off.
„Je to bomba, dojde nám to asi až zítra. Obrovský klobouk před celým mančaftem, jak jsme se dali do kupy, jak jsme se na ně nachystali. Dřeli jsme jeden za druhého a gólmani nás neskutečně podrželi,“ pochvaloval si 35letý zuberský odchovanec, který v celé sérii zaznamenal dvacet čtyři branek. Kromě brankářů to byl o víkendu ještě jeden atribut, na který se mohou Valaši tradičně spolehnout. Zaplněné hlediště diváků. „Tak plnou halu jsem tady už dlouho nezažil. Nádhera,“ rozplýval se zkušený křídelník Mičkal.
Kdy naposledy jste zažil publikum zpívat?
Nevzpomínám si, ale bojím se říct, že to bylo v roce 2012, kdy jsme získali titul. Lidi tu chodí, ale co předvedli o víkendu, to bylo neuvěřitelné. Brutální atmosféra.
Velká změna oproti zápasům v Praze, že?
Kdybychom hráli v Lovosicích, v Plzni nebo v Karviné, přijde celá hala a hráli bychom pod tlakem. Na Dukle nemá být člověk ani z čeho nervózní, protože tam sedí na tribuně patnáct dorostenců a dalších patnáct lidí, kteří se tam náhodou objeví. U nás je publikum náš osmý hráč.
První poločas v nedělním utkání byl z vaší strany z říše snů, souhlasíte?
Vždycky chce člověk takhle vstoupit do zápasu, mít ho pod kontrolou. Klíčové bylo, že v sobotu i v neděli se nám podařilo dostat Petržalu z brány. Je to jeden z nejlepších gólmanů v lize, je vynikající. Tím, že odešel ze hřiště, tak mnoha hráčům spadl přirozený respekt. Víc si věřili a své šance pak proměňovali.
Bylo to klíčové i pro celou sérii?
Stoprocentně. V základní části jsme v obou vzájemných zápasech dělali, co mohli, dostali se do šancí, ale on prostě zavřel branku a přes to nejel vlak. Před čtvrtfinále jsme se chystali na Duklu, ale hlavně na něj, aby nás zase takhle nevychytal. Obrovskou práci v tomhle odvedl trenér spolu s Ondrou Mikou, kteří připravili opravdu detailní videorozbor. Bylo znát, že jsme na něj byli dobře připravení.
Jaký byl další rozhodující moment celé série?
Druhý zápas na Dukle. To, že jsme po prvním zápase zregenerovali a jako hráči si řekli, že takhle ne. Do druhého utkání pak nastoupil úplně jiný mančaft. Možná kvalitativně nejsme na tom jak Dukla, kde jsou skoro všichni profíci nebo studenti, my jsme pracující, ale probudili jsme to zuberské srdíčko, kdy to někdy není o kvalitě, ale o urputnosti a odhodlání. Dnes bylo vidět, že jsme si za tím šli.
V semifinále narazíte na Plzeň, která vás vloni vyřadila. O motivaci máte postaráno?
Upřímně, Plzeň je podle mě favorit celé ligy. Nechci říkat, pojďme si ty zápasy užít, ale před měsícem by tady řekl málokdo, že v play-off vůbec budeme, a teď hrajeme o medaile. Vloni jsme si dokázali, že s nimi můžeme hrát, letos jsme je taky doma porazili. Zkusíme proti Plzni těžit z toho, co nám teď funguje, a uvidíme. Nebudeme házet flintu do žita.
V týmu jste specialista na sedmičky, jak jste se k tomu dostal?
Když byl Lukáš Mořkovský zraněný, tak se k těm sedmičkám nikdo nehrnul a já je házel odjakživa, tak to na mě nějak tak spadlo. Musím zaklepat, že mi to tam zatím padá, tak není důvod si nevěřit.
Jaký je váš recept na úspěch?
Žádný nemám, je to o pocitu, rozhodnout se v sekundě. Musí tam být i notná dávka štěstí. Někdy má člověk přesný plán, pak udělá gólman pohyb, který absolutně nečekal a je problém vůbec ten balón pustit z ruky.
Pomáháte si videorozborem brankářů?
Samozřejmě se na ně dívám, ale stejně tak se oni dívají na mě. Někdo říká, že sedmička se dá jen špatně hodit, tak třeba to tak je. Ale člověk není stroj, nejde dát všechno. Záleží pak, v jaké chvíli se to člověku stane.
Osobně zažíváte jednu z nejlepších sezón v kariéře, vnímáte to stejně?
Asi jsem se dostal do pozice, kdy jsou za mnou opravdu mladí kluci a je to víc na mě. Hlavní ale je, že mi vydrželo zdraví. Doma to mám perfektní, manželka mi vychází vstříc, podporují mě. Jsou to spojité nádoby. Ty moje góly jsou i hodně odvislé od ostatních, kteří mi tam ty balóny hodí. Bez nich bych na křídle neudělal nic. Já třeba ty branky dám, ale největší zásluhu na nich mají ti kluci, kteří mi je připraví.
Důvěru máte i v klubu, který vám nedávno prodloužil smlouvu.
Dokud drží zdraví a klub má zájem, tak není důvod cokoliv měnit. Vrátil jsem se z Hranic, abych dohrál tady. Už mám nějaký ten rok. Když vezmu sebe, Ondru Miku a Kubu Krupu, tak jsme o nějakých patnáct, šestnáct let starší jak ti naši nemladší kluci. Rozdíl je obrovský, ale myslím, že pořád máme týmu co dát.
