Milan Malina se vrací po třech letech z Francie do Zubří!

Kontrakt vám měl skončit až příští rok. Proč jste ho ukončil?
V klubu se nějak doslechli, že brankář Rezar po sezoně odejde jinam, a začali shánět náhradu. Jenže nakonec zůstal a mezitím podepsali druhého gólmana. A protože oba měli smlouvu na dvě sezony, řekli mi, že když zůstanu, budu trojka. Než abych seděl, raději jsme se dohodli.

Jiné nabídky než ze Zubří jste neměl?
Jednu ze druhé a druhou ze třetí francouzské ligy. Zrovna v úterý mi volali, ale všechno bylo narychlo a neperspektivní pro rodinu. Těžko bychom ušetřili nějaké peníze. S Tremblay jsme se domluvili až v dubnu, takže týmy, které potřebovaly brankáře, už byly plné.

Jak jste vycházel s brankářskými kolegy?
Žádné problémy jsme neměli. Hlavně první rok se Srbem Pocucem mi dal hodně. Chytali jsme půl na půl, dařilo se mi. V klubu byli spokojení, po šesti měsících jsem smlouvu prodloužil o další dva roky. Dali mi více peněz, větší byt…

Co se pak stalo?
Začali se měnit trenéři, každou sezonu. Současně s nimi se měnili i brankáři – po Pocucovi přišel Gajič, loni Slovinec Rezar a trenér mu dával přednost. Postupně jsem chytal méně a loni už jenom deset minut.

Co vám daly tři roky ve Francii?
Celkem dost. Poznal jsem nové lidi, házenou na špičkové úrovni, chytal jsem proti nejlepším světovým hráčům. Zjistil jsem, jak se to dělá jinde. Naučil jsem se, co jsou priority, jak se chovat k managementu, jak vystupovat na veřejnosti.

Česká extraliga od vašeho odchodu stagnuje. Bude to tvrdý návrat doreality?
Uvidíme. V Tremblay to bylo také divoké, když vyhazovali trenéry a každý rok jsem měl jiného brankářského kolegu. I když extraliga není tak kvalitní, aspoň si zachytám.

Zubří bylo jedinou volbou v extralize?
Ozvaly se mi i jiné kluby, ale když jsem uvažoval o návratu, tak vždycky do Zubří. Jeho zájem byl dlouhodobější. Volali mi už v lednu, jestli bych nepomohl v play-off. Ale to jsem musel říct ne. Teď jsme se domluvili rychle.

Na jeden rok. Chcete pak ještě zkusit zahraničí?
Rok si v uvozovkách odpočinu v extralize a pak se uvidí. Buď zkusím něco jiného, nebo se úplně začlením do civilního života. Přemýšlím, že bych si udělal státnice z francouzštiny, do budoucna by se mi to mohlo hodit.

Před angažmá ve Francii jste sloužil u záchranky ve Valašském Meziříčí. Vrátíte se tam?
Ve zdravotnictví bych chtěl dělat. Ale zatím na poloviční úvazek.

Ze Zubří jste odcházel jako mistr, teď přicházíte před sezonou, kdy bude klub slavit 90 let házené. Vnímáte to?
Tak to vyplynulo z věci, neplánoval jsem to. Tým je dobrý. Řezníček, Hrstka, na pivotu Šíra, v bráně Peťa Orság… V minulé sezoně až na čtvrtfinále s Karvinou a divnou porážku na sedmičky hráli dobře.

Po pátém místě budou letos očekávání velká.
Jasně, že všichni chtějí medaili. Už během loňské sezony o ní každý mluvil. Ale nikdy nevyhlašuju, že půjdeme na titul, jak jsem teď četl o Lovosicích. To v házené nejde. Až povedeme ve finále 2:0 na zápasy, tak se můžeme bavit, že to doklepeme. A co jsem se díval, tak hodně týmů posiluje.

Zubří převzala trenérská dvojice Titkov, Pavel Hrachovec. Co na to říkáte?
Nestěžoval bych si ani na pana Kekrta (odvolaný kouč), neměl jsem s ním potíže. Andrej a Pavel jsou dobrou volbou. I kvůli nim jsem šel do Zubří. Ještě než jsme se dohodli, tak jsem zjišťoval, jestli bude tým trénovat člověk, který je mi blízký. S Andrejem jsem hrál, je to pivot a s nimi jsem vždycky dobře vycházel. Dokonce jsme spolu bydleli na soustředěních nebo venkovních zápasech v evropských pohárech. Andrej loni vytáhl nahoru Brno, má respekt kluků. Pavel do toho zase vnese prvky světové házené, které získal v Rakousku.