Posila házenkářů Zubří Tomáš Říha: Chci ukázat, jak moc se v Německu spletli

„Pro mě je to obrovská motivace, protože jsem ještě nikdy na finálovém turnaji nebyl. Navíc po neprodloužení smlouvy s Coburgem cítím velkou motivaci ukázat, jak moc se spletli,“ pousmál se 31letý odchovanec zuberské házené a nyní opět pilíř české defenzivy.

Jak moc vás překvapilo povolání do národního týmu, kde jste byl původně náhradník?

Moc ne. Bohužel koňar stehna z Rakouska se ukázal jako větší problém než původně a až po operaci jsem se v závěru sezony opět dostal do zátěže a poslední dva zápasy za Coburg již byl připraven do hry. Možná po více jak sedmi týdnech léčení bych mohl být více fit, ale kdo je po sezoně zcela zdráv? (úsměv) Psychicky jsem ale naladěn výborně!

Čeká vás Makedonie, kterou jste ještě neporazili. Je v silách týmu i bez Jíchy a Horáka je vyřadit?

Věřím, že ano. Už jsme si zvykli hrát bez našich dvou největších opor, jsme výborná parta, která se stále více sehrává. Pokud do hry dáme vše, hlavně srdíčko a bojovnost, nemusíme se bát nikoho.

Kde hledat největší přednosti soupeře?

Tak především jejich pravá spojka Kiril Lazarov. Ovšem většinu týmu tvoří hráči Skopje, týmu světové úrovně, jenž se může měřit i s Kielem. Mají výborné pivoty, brankáře. Těžko hledat slabinu, navíc už toho v házené hodně dosáhli.

Čekáte, že začnete v základu?

Na trénincích se opět po dvou měsících sehrávám s Honzou Landou, takže to vypadá, že bychom mohli v obraně začít a řídit vše okolo sebe.

Nepřekvapilo vás to, že se rozhodující zápas kvalifikace hraje ve Zlíně?

Vůbec. Vždy tady panuje super atmosféra, hala je hezká. Je skvělé, když se během utkání mohu podívat do hlediště a vidět známé tváře. To mě pak motivuje ještě více.

Čekáte vyprodané hlediště?

Nepochybuji o tom. Zatím lístky navíc shánět nemusím, takže ať se mí kamarádi ozvou, ještě něco mám (smích)

Váš kamarád Miroslav Jurka se v červenci žení. Pozval vás na svatbu? Spočítali jste mu to v kabině nároďáku?

Pozval, ale protože mám hodně malé děti – jeden a pět let, musel jsem oslavy s díky odmítnout. Ale moc jim to s Helčou (Štěrbovou – pozn. red.) přeji! Navíc nevím, kdy přesně budu nastupovat do práce.

Jak jste spokojen s uplynulou sezonou v Coburgu?

Vzhledem k našemu až sedmibodovému náskoku v průběhu sezony jsme postoupili s odřenýma ušima, báli se o něj. Tři čtvrtiny sezony jsem pravidelně hrával, dařilo se mi, ale pak mě trenér přestal stavět, já se zranil v nároďáku a v závěru skoro nehrál. Po čtyřech letech v Coburgu mi koncem února bylo řečeno, že už se mnou nepočítají, chtějí o level výše. Začali nakupovat posily a kromě mě zde skončil i Jiří Vítek. Škoda.

Zubří se pochlubilo vaším návratem. Už je vše domluvené?

Na posledním srazu nároďáku jsme jednali, ale definitivní to ještě není. Na druhou stranu mě to zpět do zuberské kabiny táhne. Nyní si ale hledám novou práci, kde bych dokázal uplatnit němčinu. Uvidíme, jak vše dopadne.

V závěru sezony jste už neměl žádné jiné nabídky ze zahraničí?

Něco málo ano, ale s rodinou bychom zůstali jen tehdy, pokud by to stálo za to. Vracíme se kvůli rodině, prarodičům, dětem, také manželka už chce začít pracovat. Já bych i v Německu ještě chvíli zůstal, na druhou stranu už se těším na pracovní kariéru. Věděl jsem, že to někdy přijde, navíc nyní budeme řešit bydlení. Mým prvním úkolem je se do konce června přestěhovat z Německa. (úsměv)

Trenér Zubří Andrej Titkov se už na vás těší. Budete mít maximální cíle?

Sám jsem zvědav, jak se mi bude dařit kombinovat práci a házenou, když už tréninků nebude devět do týdne. Ale věřím, že to bude dobré a snad se mi podaří přinést něco z Německa ke zkvalitnění zuberské obrany. Hlavně se nepotkat v play-off s Karvinou, i když i tento komplex je na čase zlomit.