„Rád bych u mládeže na pár let zakotvil,“ sdělil své plány mládežnický trenér Tovaryš.

Koho v současnosti trénujete?  Působíte současně ještě na jiném postu, co se týče házené?

V současné době působím jako trenér mladších žáků. Také jsem členem Výkonného výboru Handball Clubu Zubří.

Jak jste se dostal k trénovaní?  Jak dlouho už působíte v Zubří?

K trénování jsem se řekl bych propracoval v průběhu let strávených na jiných pozicích v realizačních týmech mužů a žáků. V klubu působím až na pár krátkých přestávek od konce osmdesátých let.

Co už máte za sebou? Jaká je Vaše trenérská praxe? Jaké máte úspěchy jako trenér?

Působil jsem převážně v mužské složce na postu asistenta trenéra. Jako licencovaný trenér jsem v klubu prvním rokem. Sám se neustále mnoho věcí učím. To, co už snad umím, postupně předávám budoucí generaci. Za úspěch považuji příjemný pocit z kvalitně odvedené práce. Pro mně je směrodatné aby děti z mých tréninků odcházely spokojené a na další se těšily. A samozřejmě aby se něco naučily a jednou třeba nastoupily v mužském áčku.

Jaké jsou Vaše trenérské ambice?

Momentálně pokorně naslouchám zkušenějším kolegům. Zda budu jednou na jejich místě ukáže čas. Rád bych u mládeže na pár let zakotvil. Osud to však někdy zařídí jinak.

Jaký je Váš oblíbený házenkářský klub? Kdo je Váš oblíbený házenkář a čím si Vás získal?

Rád se podívám na dobrý handball obecně. Ale největšími favority jsou pro mně maďarské velkokluby Veszprém a Szeged. Mám v oblibě dva hráče. Za to, že šel netradiční cestou ve své kariéře a přesto patří mezi nejlepší české hráče poslední dekády a aniž by ztratil pokoru, je to Mirek Jurka. Druhým hráčem s velkým „H“ je pro mně již řadu let Michal Brůna. Jeho přehled ve hře, zkušenosti, díky kterým rostou jeho spoluhráči či i přes pokročilý sportovní věk pohybové schopnosti jsou hodné respektu. Baník v něm má obrovskou osobnost.

Co děláte, když zrovna nejste na házenkářském hřišti? Co Vás kromě házené baví?

Podstatnou část dne trávím pochopitelně v zaměstnání. Samozřejmě svůj čas rád věnuji rodině a přátelům. Když už nějaká chvilka vyjde, tak sport všeho druhu. Jak aktivně tak pasivně. No a nesmím zapomenout na Playstation.

Máte nějakou vtipnou příhodu z tréninku?

Těch je mnoho. Když vám po hřišti běhá na třicet „živlů“ tak o zábavu není nikdy nouze.

Co Vás na trénovaní svěřenců nejvíc baví? Na co kladete největší důraz při trénovaní vaší kategorie?

Děti se, jak známo učí novým věcem nejlépe. Baví mně sledovat jejich výkonnostní růst. Přál bych si, aby si kluci od spolupráce semnou odnesli krom herních dovedností především pokoru. Bez ní toho člověk nikdy moc nedokáže.

Kde jste začínali s házenou? V jakých kategoriích a na jakém postu jste hrál?

Mé první krůčky se odehrávaly v 7 letech v kopřivnické přípravce. Poté jsem už od roku 1988 spjat převážně s našim klubem. Zde jsem prošel od mladších žáků až po muže. V drtivé většině na postu střední spojky. Ať už krátce v extralize, mládežnických reprezentacích, tříleté rožnovské anabázi v první lize, druholigové štace v Lesaně Zubří či už na stará kolena opět v Rožnově. Tady všude jsem měl čest potkat mnoho skvělých lidí, se kterými jsem mohl prožít neopakovatelné chvíle. A právě to považuji za své největší úspěchy.

Autorka: Lenka Majzúnová