Rostislav Baďura: Odrazil jsem se ode dna a s ortézou jsem chytal dalších jedenáct let

Zkušený gólman Rostislav Baďura nikdy nesnil o kariéře profesionálního sportovce. Jeho chytačský talent ale nezůstal bez povšimnutí a on se nakonec vydal na házenkářskou dráhu doprovázenou nemalým počtem sportovních úspěchů. Šestačtyřicetiletý rodák z Havířova ale v životě poznal, že není všechno zlato, co se třpytí. Během jeho angažmá ve Frýdku-Místku se vážně zranil. „Tehdy jsem si myslel, že jsem skončil, sáhnul jsem si na dno,“ říká. Vítěz zuberské ankety o nejlepšího brankáře za posledních pětadvacet let se ale situaci postavil a nakonec ještě nasbíral medaile v Povážské Bystrici a za házenou se podíval i do Německa.

K házené se Rostislav Baďura dostal jak slepý k houslím. „Hodně mě bavil fotbal, ale jednou náš tělocvikář přišel s tím, že si vyzkoušíme házenou,“ vzpomíná. I přes Baďurovu oblibu v ofenzívě ho učitel postavil do brány, kde se chlapci moc nelíbilo. „Stál jsem tam, kluci to do mě šili a asi to vypadalo, že něco chytám, protože mě potom učitel přihlásil do karvinského házenkářského klubu, že to mám vyzkoušet,“ usmívá se Baďura. V tehdejším Baníku 1. máj Karviná nakonec na nějakou chvíli zůstal. „Začalo mě to bavit, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se tím mohl živit,“ vypráví.

Když poté přestoupil do áčka, nic jiného mu už ale nezbývalo. „Trénovali jsme i ráno, takže chodit do jiné práce se nedalo. Všichni jsme proto podepsali smlouvy a začali se házené věnovat profesionálně. Jednou za čas jsme ale chodili na šachtu a sfárali jsme, abychom si uvědomili, jaké máme štěstí, že se můžeme živit sportem,“ vzpomíná házenkář.

Během působení v Karviné se Baďura se dostal i do juniorské reprezentace. „Ve výběru mě měl na starosti trenér Jiří Kekrt, který poté přecházel do Zubří, kam mě vzal s sebou,“ říká gólman. Právě na Zubří má Rostislav Baďura ty nejlepší vzpomínky. „Se zuberským týmem to byly nepopsatelné chvíle a zážitky. Přijali mě mezi sebe jako vlastního,“ říká brankář. Kromě sportovních úspěchů v podobě mistrovských titulů a nezapomenutelné cesty celého týmu do Atlanty se sportovec na Valašsku seznámil se svou budoucí manželkou Ninou. „Tahle vzpomínka je z celé mé kariéry ze všech nejkrásnější,“ usmívá se Baďura.

Rostislavu Baďurovi se dařilo. Se Zubřím vyhrál dva mistrovské tituly za sebou a dost se nacestoval i s házenkářskou reprezentací. Zúčastnil se několika mistrovství Evropy, ale i světa.

V životě úspěšného házenkáře ale nastaly i krušné časy. „Pro člověka, který se živí sportem, je zranění ta nejhorší věc, co se mu může přihodit. Natrhl jsem si křížový vaz v koleni a najednou jsem se ocitl na dně. Myslel jsem si, že jsem skončil,“ vypráví Baďura. Aby uživil rodinu, udělal si masérský kurz a začal masírovat. S nabídkou spolupráce za ním ale vytrvale jezdili z klubu z Povážské Bystrice. „Věděl jsem, že ta noha ještě není v pořádku a nechtěl jsem tam zavazet,“ říká gólman. Nakonec se ale nechal přemluvit. „Bylo to období, kdy jsem se odrazil ode dna. S Povážskou Bystricí jsme ten rok i s mojí „dřevěnou nohou“, jak tomu na Slovensku rádi říkali, vyhráli vícemistra republiky,“ směje se Baďura. S ortézou nakonec chytal dalších jedenáct let a podíval se i do Německa.

Kariéru ukončil ze dne na den. „Nechtěl jsem být ten, co ještě ve svých padesáti zůstane v bráně a zabírá tak místo mladým talentům,“ říká Baďura. Poté, co nečekaně opustil Bad Neustadt, vypomáhal ještě chvíli v regionální německé lize. Už se ale poohlížel po jiné práci. „Trenérem jsem být nechtěl. Nerad někomu říkám, co má dělat,“ vypráví šestačtyřicetiletý sportovec, který nakonec skončil za volantem. „Taťka i děda, všichni řídili, takže to tak nějak vyplynulo a ani jsem si neuvědomil, že jsem úplně změnil způsob života,“ říká Baďura. Na sportovní kariéru vzpomíná s nostalgií. „Jsem rád, že jsem skončil tak rychle a nemusel jsem se v tom plácat. Teď se čas od času rád zasním, že jsem vlastně kdysi byl mezi házenkáři,“ usmívá se.

Daří se mu dobře. „Občas si ještě zajdu rekreačně zahrát na nějaký ten turnaj. Doba je teď sice taková všelijaká, ale já jsem šťastný, hlavně, že jsme doma všichni zdraví,“ říká Baďura. Jeho dva synové v házenkářské stopě nepokračují. „Starší syn si vybral fotbal, což jsem rád, to je moje srdcovka, a mladší zkoušel všechno, ale u ničeho nevydržel. Nyní studuje grafiku,“ říká vysloužilý házenkář.

Vítězství v anketě si váží. „Je to pro mě velká čest, že jsem v konkurenci rodilých Zubřanů dostal tolik hlasů,“ usmívá se Rostislav Baďura, podle fanoušků nejlepší brankář HC Zubří za poslední čtvrt století.

Autorka: Kamila Krupová