Rozhovor Valašského deníku s Petrem Šlachtou

/ROZHOVOR/ Druhá posila z druhé německé bundesligy. Extraligový klub Zubří zbrojí na příští sezónu. Po avizovaném návratu reprezentačního křídelníka Jakuba Hrstky nově ohlásil příchod dalšího zuberského odchovance. Po sedmi letech strávených v cizině se vrací pivot Petr Šlachta.

„Byly i nějaké další neurčité nabídky, ale když mě pak oslovil zuberský klub, tak jsme se s manželkou rozhodli vrátit. Byla to nejlepší volba,“ říká 31letý házenkář, který posledních šest sezón odehrál v německém Aue.
Ta letošní měla ale daleko od ideálu. Saský klub se nachází na úplném chvostu tabulky a s největší pravděpodobností jej čeká pád do třetí ligy. Urostlý pivotman navíc ztratil pevnou pozici v týmu.

„Letos jsem neměl moc dobrou sezónu, pořádně jsem odehrál tak čtyři zápasy,“ přiznává Šlachta.

Jak to?
Začínali jsme tuhle sezonu ve třech, ale v půlce září se vedení rozhodlo přivést čtvrtého pivota. A ten pak hrál v podstatě devadesát procent času. Nikdo jiný si už moc nezahrál. Tak jak tak jsem chtěl po této sezóně odejít. Měl jsem dojem, že by to chtělo změnu prostředí, nějakou novou výzvu, ale nečekal jsem, že budu odcházet za takových okolností. Ani nevím, co bylo tím důvodem. Nikdy mi neřekli, že by to z mé strany nebylo dobré. I v letní přípravě se mnou byli spokojení.

Když pomineme tuto sezonu, jak jste byl v Německu spokojený?
První čtyři roky byly super. Z toho důvodu jsem pak o další dva roky i prodlužoval. A to hrozilo, že spadneme do třetí ligy, což se pak i stalo. Byl tady super kolektiv a výborní fanoušci. I na třetí ligu nám tady chodila vyprodaná hala, kolem sedmnácti set lidí. Herně mi to dalo hodně. Škoda poslední sezóny. Aue nemělo nikdy ambice postupovat do první bundesligy. Jeden rok se nám povedlo, že jsme byli pátí. To byla hodně dobrá sezóna. Ale většinou byl cíl udržet se ve druhé lize.

Vracíte se do Zubří natrvalo?
Jeden z těch důvodů, proč se vracíme, je i to, že se už nebudu snažit o profesionální kariéru někde v zahraničí. Že začnu pomalu i s civilním životem a budovat kariéru po házené. Kdyby ale přišlo něco hodně zajímavého ze zahraničí, tak bych o tom asi uvažoval. Každopádně nejdu do Zubří s cílem, abych se dostal ven. Mám vystudovanou informatiku, tak bych si rád našel práci v oboru.

Na co se nejvíc těšíte?
Jsem zvědavý, jak mi to půjde. Jestli budu stíhat tu zuberskou rychlou házenou, jak to vždycky bývalo. Vrátím se v úplně jiné pozici, než ve které jsem odcházel. Najednou budu asi jeden z nejstarších hráčů v týmu. Bude to nová výzva, ale těším se na návrat domů a na české prostředí.

Ze Zubří jste odcházel jako nejlepší střelec týmu. Vaše role se ale za roky změnila, je to tak?

Jo je. Tenkrát to byla pro mě v Zubří hodně dobrá sezóna, házel jsem i sedmičky, což dost pomohlo. První čtyři roky v Aue jsem chodil jen do obrany, byl jsem tu jako specialista obranář. Vloni jsem hrál i v útoku. Ale je pravda, že hlavně jsem tady měl na starost obranu.

V zahraničí jste si zahrál v Maďarsku a Německu, dva asi dost odlišné světy, nebo ne?
V Maďarsku jsem byl jen rok, tak nevím, jak moc jsem ho poznal do hloubky. Bylo to ale úplně jiné fungování. Kolikrát jsme tam hráli pomalu ve školních tělocvičnách, i když to byla první liga. Ten tým čerstvě postoupil a nevěděli moc, jak co dělat a co zařizovat. Přišli tam zahraniční hráči, kteří tam do té doby nebyli. Nějakou dobu s tím bojovali. V Německu to bylo naopak normální. Kultura kolem házené je tady úplně někde jinde, než v Maďarsku.

Sledujete výkony svých budoucích spoluhráčů?
Něco jsem viděl, ale ne všechno. Bohužel se jim nepovedlo postoupit do semifinále, i když to byla i dost otázka štěstí. Výsledky byly vyrovnané. Určitě bude v Zubří na čem stavět do dalších let. Moc lidí tam osobně neznám, takže to bude zajímavé.

S vaším bývalým spoluhráčem a budoucím trenérem Ondřejem Mikou jste už byl v kontaktu?
Zatím jsme spolu nemluvili. Ale věřím, že teď na to bude čas, když Zubří pomalu končí sezona.

Co reprezentace, uzavřená kapitola?
Myslím, že jsem pořád v širší nominaci, ale jak jsem teď nehrál, tak mi žádné pozvánky nechodily. Vloni v lednu jsem byl na několika srazech a přátelácích. Těžko říct, jak na tom do budoucna budu, jestli si mě trenér nějak všimne. Nikdy v mládí jsem nedoufal, že bych byl tak dlouho v reprezentaci. Nakonec jsem celkem stabilně jezdil pět nebo šest let. Užil jsem si toho daleko víc, než jsem kdy doufal. Takže jestli už mi žádná pozvánka nikdy nepřijde, tak s tím asi dokážu žít (úsměv).

Pro Valašský deník připravil David Janošek.