To, že jsem zpátky v Zubří, si užívám. Francouzům jsem ale přislíbil návrat, říká Šustáček

Zkušený odchovanec zuberské házené Matěj Šustáček ohlásil před letošní sezónou odchod do francouzského Hazebroucku 71. V současné době se ale tato jednatřicetiletá spojka opět prohání na palubovce zuberské Robe arény. Na výpomoc se na Valašsko vrátil, když se kvůli koronaviru pozastavila francouzská třetí liga, ve které by Šustáček za normálních okolností působil. Jak se cítí opět doma a jak dlouho zůstane, se dozvíte v rozhovoru.

Jak se ti ve Francii líbilo?

Ve Francii jsem byl moc spokojený. Sice jsem si zahrál jen chvíli, ale líbilo se mi tam. Celý kolektiv včetně trenérů i vedení byl pohodový, se všemi jsem vycházel. Duchem mi to připomínalo Zubří. Trochu náročnější jsem to měl s komunikací, jelikož jsem byl v týmu jediný cizinec. Trenér s námi mluvil převážně francouzsky, ale když bylo třeba, spoluhráči mi to vždy přeložili do angličtiny. Měl jsem tam mít zařízeného učitele, ale kvůli koronaviru jsem se nakonec musel učit sám doma. Něco už pochytávám, ale do plynulé francouzštiny mám ještě daleko.

Jak je na tom Francie s koronavirem?

Druhá vlna se tam projevila později než v Česku. Do konce října jsme ještě hráli. Soutěžní utkání jsme ale stihli jen tři, protože když ostatní kluby měly problémy, například se u nich objevili nakažení hráči, zápasy se rušily nebo odkládaly. Momentálně je soutěž pozastavena a s velkou pravděpodobností se letošní sezóna vůbec nedohraje. Právě proto jsem se na ten půlrok rozhodl vrátit do Zubří.

Zvažoval jsi nabídku dlouho?

Popravdě jsem měl ještě další nabídku, o které jsem krátce popřemýšlel, ale nakonec jsem se nenechal přemlouvat a dal přednost Zubří. Jsem rád, že můžu vypomoct.

Tvoje přítelkyně taktéž začátkem sezóny přestoupila do Francie. Zůstala v zahraničí, nebo se vrátila s tebou?

Zůstala ve Francii. Markéta tam působí v 1. lize, což je plně profesionální soutěž, která se hrát může.

Třetí ligu, ve které jsi působil, zastavili na začátku listopadu. Jaké to bylo se teď po třech měsících vrátit rovnou do osmifinále Evropského poháru?

Sám jsem nevěděl, co od toho čekat. Takhle dlouhou pauzu od házené jsem ještě neměl. Chyběl mi trénink na palubovce s míčem a do toho se objevily ještě zdravotní komplikace s nohou. Můj výkon tak nemohl být stoprocentní. Zápas se nám ale celkově jako týmu povedl a doufám, že už to bude jen lepší.

Jak se ti hrálo v domácím prostředí?

Zubří mi chybělo. První tréninky zpátky doma jsem si maximálně užíval. Zápas bez diváků jsem v Zubří ještě nezažil. Byl to velký nezvyk. Atmosféra v prázdné hale, kde obvykle chodí stovky diváků, je zvláštní.

Co říkáš na omlazenou sestavu zuberského týmu?

S některými mladšími kluky jsem v extralize hrával už před mým odchodem a některé jsem dříve dokonce trénoval v žákovských kategoriích, takže je dobře znám. Myslím si, že jsme si vzájemně sedli. Kluci jsou perspektivní a šikovní a každý se snaží pro tým udělat, co nejvíc umí. Já bych byl rád, kdybych jim v tom mohl pomoct, předal jim nějaké své zkušenosti a posunul je tak třeba ještě o kousek dál.

Jak dlouho plánuješ v Zubří zůstat?

Když jsme řešili ten dočasný přestup, vedení francouzského Hazebroucku 71 po mně chtělo, abych se tam po této sezóně opět vrátil. To jsem jim přislíbil, takže mě pustili bez problémů. Letos soutěže tedy dohraju za Zubří a poté nejspíš odcestuji zpátky do Francie. Stát se ale může cokoliv.

Autorka: Kamila Krupová