Valašský deník: Házená mě zase baví! Dukla je přijatelný soupeř, říká Krupa

/ROZHOVOR/ Měli nůž na krku a případná prohra je mohla poslat mimo play-off. Proti poslednímu týmu extraligy ale házenkáři Zubří žádnou blamáž nepřipustili a díky výhře nad Hranicemi (41:30) se najednou vyšvihli na páté místo. K posunu pomohla i kontumace utkání s Prešovem, který se v předchozím kole kvůli kolizi zápasů k souboji v Zubří nedostavil.

„Soutěž to ovlivnilo a chápu i naštvanost některých týmů. Nesou se různé fámy, že jsme nechtěli hrát my a podobně, ale oni nám to oznámili na poslední chvíli, že nepřijedou,“ přiblížil zuberský brankář Jakub Krupa, který velkou část kariéry hrál právě v dresu slovenského hegemona.

V sobotu zaznamenal 37letý brankář mimo řady zákroků i jednu branku. Přes celé hřiště trefil tu čtyřicátou.

„Kluci už mi to v šatně hlásili, že se nevyhnu koupení desetistupňového Radegasta. Většinou se to háže na ty mladé, aby dali čtyřicátý gól, ale svojí blbostí jsem se k tomu teď nachomýtl já,“ pousmál se zkušený zuberský gólman, který se do Zubří vrátil před sezonou po čtrnácti letech v zahraničí.

V sobotu jste jasně přehráli Hranice, snadná výhra?

Byl to pro nás zápas o bytí a nebytí v play-off, takže jsme věděli, jak k tomu máme přistoupit. Hranice získaly ze všech týmů nejmíň bodů, věděli jsme, že kvalita je na naší straně a před domácím publikem jsme pořád hodně silní. Nemohli jsme si dovolit klopýtnout.

Úvod druhého poločasu vám ale úplně nevyšel, čím to?

Ono to tak bývá, když vedete o hodně branek, tak si s tím podvědomí trochu zahrává. Koncentrace padá, člověk do toho nejde na sto dvacet procent.

Dlouho jste se strachovali o postup do play-off a nakonec je z toho páté místo. Je to nadplán?

Je to víc určitě víc, než se čekalo. Ještě minulý týden jsme byli na desáté nebo kolikáté pozici. Je třeba připomenout, že hodně zamíchal kartami Prešov, který to účinkování v lize trochu pokazil. Darovali nám body, které pro nás byly důležité, abychom se dnes mohli porvat o postupové místo.

Sedm let jste tam působil, jak hodnotíte působení Prešova v české extralize?

Nebyl to od nich špatný krok, ale chtějí hrát pět soutěží a nemají na to tým. To musíte mít dvě až tři vyrovnané šestky, které to dokážou táhnout. Tam je ale jen pár hráčů, kteří odehrají v nějaké kvalitě šedesát minut. Za mě to bylo jiné, byla tam větší kvalita, víc možností točit hráče. Podle mě tam teď ani moc lidí nechce jít hrát, když vidí tu zápasovou dávku.

Sám jste ji zažil. Jaké to je pro hráče?

Je to trochu psychiatrie. Obdivuju jednoho z posledních matadorů, kterého jsem v Prešově zažil, Olivera Rábka, který tam zůstal a ve třiceti pěti letech hraje osmdesát zápasů za sezonu a je jejich nejdůležitější hráč, co rozhoduje zápasy. Je to šílené. Proto říkám, že normální hráč tam nemůže jít, když vidí, co by musel snášet. Navíc co jsem slyšel, tak už ani s financemi to tam není tak, jak bývalo.

Ve čtvrtfinále play-off narazíte na Duklu, spokojenost?

Je to pro nás asi nejpřijatelnější soupeř, štěstí nám teď nahrálo, jak tím Prešovem, tak i Duklou. U nich jsme hráli celý zápas vyrovnanou partii, u nás to dopadlo hůř. Ale je to play-off, tam už se hraje o každý balon. Navíc do toho budou mít ještě dva zápasy Evropského poháru, které jim můžou ubrat síly.

Vás osobně provází celou sezonu zranění nebo nemoci, jak to snášíte?

Ze startu to byl covid, pak zranění, ale je to sport. To si člověk nevybere. U mě to ještě nebylo tak špatné jak u ostatních kluků. Nikdy jsem nezažil, že by se za sezonu zranilo tolik hráčů, ale nechci se na to donekonečna vymlouvat. Za mě, kdybychom byli všichni zdraví, tak jsme v tabulce do třetího místa.

Trenér Dávid rád využívá hru bez brankáře, jak jste si zvykl na neustálé sprinty branka střídačka?

Je to trend poslední doby. Se dvěma metry, sto dvaceti kily a ve sedmatřiceti letech to není takové, jak to bylo (úsměv). Ale dá se na to zvyknout.

Po návratu do Zubří už jste absolvoval celou základní část, co říkáte na českou extraligu?

Kvalita šla nahoru. Když jsem ji sledoval po mém odchodu, tak šla dolů, ale tím, jak se postupně vrací hráči ze zahraničí, tak tady vnesli něco z těch světových trendů. Tím se ta kvalita zvýšila. Některé týmy jsou na tom líp i finančně, takže si můžou dovolit udělat z některých hráčů profesionály, což je důležité.

V klubu máte roli šéftrenéra brankářů, co vše to obnáší?

Trénuju gólmany napříč kategoriemi. Kluků je hodně, takže se to snažíme většinou skloubit. Taková systematická práce je hodně důležitá. Máme podle mě perfektní líheň brankářů, jsou tam hodně talentovaní kluci. I tohle se změnilo, takové osobní trénování postů dřív nijak extra nefungovalo. Dřív to byl třeba jeden gólmanský trénink za dva týdny, kdy na tebe našili sto padesát tisíc střel, bylo to takzvané znásilnění gólmana. Tohle se naštěstí posunulo.

Vidíte u svých svěřenců posun?

Je to o tom nastavení systému. Snažím se, aby mladší a starší dorostenci měli brankářský trénink alespoň třikrát týdně. Ničím jiným se nezlepší, než tréninkem. Ti kluci chtějí pracovat a to je důležité. Sami za mnou chodí se poradit, mají zájem.

Zůstáváte v Zubří i příští sezonu?

Já už nikdy v životě nikam nepojedu, já už tady umřu (úsměv). Když budu zdravý a klub mě bude chtít, tak budu tady. Když jsem se vrátil domů, tak mě paradoxně házená zase začala bavit. Poslední třeba čtyři roky jsem nebyl vnitřně úplně šťastný, a byl jsem připraven při jakákoliv malé příležitosti se sebrat a jet domů. Korea do toho dala jen hřebík do rakve. Ale všechno to u mě přirozeně sedlo, jsem za ten návrat šťastný.

DAVID JANOŠEK
Zdroj: https://valassky.denik.cz/hazena/brankar-zubri-krupa-hazena-me-zase-bavi-dukla-je-prijatelny-souper-20230320.html