Zápasy ve vyprodané zuberské hale jsou zážitkem, říká Náchoďan Pavel Pich

Pochází z východních Čech, už druhý rok ale hájí barvy Zubřanů. Student matematického oboru Pavel Pich se snaží vybalancovat studijní povinnosti s vrcholovým sportem a házenou se baví.

Pavle, v Zubří jste už druhou sezónu. Jak se cítíte v zuberském týmu?

Už první sezonu jsem se zde cítil dobře, možná je to kvůli skvělé partě v týmu a výborným fanouškům. A letos to není v ničem jiné.

Ví se, že jste byl nerozhodný, zdali zůstanete v Zubří i nadále. Co bylo tím, co vás přimělo zůstat?

Největší problém byl s dojížděním. Každý den jsem skončil ve škole a v podstatě ihned vyrazil na trénink. Po sezoně jsem byl rozhodnutý, že skončím. Avšak po několika jednání s vedením jsem se domluvil na menším dojíždění na tréninky s tím, že fyzickou stránku bych měl alespoň trochu dohánět v Olomouci.

Jaké jsou vaše osobní ambice na tuto sezónu?

Nejsem člověk, který by si dával za cíl umístění nebo určitý počet gólů. Otázkou pak asi zůstává, proč házenou vůbec hraju. Sám sebe se na to občas ptám. Myslím, že je to kvůli té radosti, který mi sport přináší. Ať už je to euforie z vyhraného zápasu nebo z euforie, z napětí nebo z emocí, které probíhají během zápasu samotného.

Když teď máte za sebou jednu sezónu v zuberském klubu, můžete s odstupem říct, co vás zde těší a co máte rád?

Těch věcí, které mě těší, bude určitě více. Ale teď si vybavuji dvě. První je dobrá parta v týmu a druhá jsou domácí zápasy. Musím říct, že pro mě byly velké zážitky zápasy před vyprodanou halou.

Jak jste se dostal do Zubří?

Úplně náhodou. Jednou jsem potkal Míru Vaverku na Přírodovědecké fakultě v Olomouci, nějak se mi zmínil o kvalifikaci na akademické hry a ať si přijdu s nimi „hodit“. Tak jsem dorazil. V té době dával dohromady tým na akademické hry Pavel Přikryl, který hraje v Zubří už spoustu let. No, a ten se o mně společně Lukášem Václavem zmínil v Zubří. Dostal jsem nabídku a jsem tu. Ale jak to přesně bylo, byste se museli zeptat vedení házenkářského klubu v Zubří či Pavla Přikryla.

Nejste tak úplně původem ze Zubří, řekněte nám o svém rodném městě.

Narodil jsem se ve východních Čechách v Náchodě. Do svých 15 let jsem zde i vyrůstal, ale poté rodiče postavili dům a přestěhovali jsme se do malé vesnice, která je asi 4 kilometry od Náchoda. Ale k Náchodu mám stále silný vztah. Je o mně známo, že si rád „zazpívám“ lidovou píseň Náchodský zámeček. Pokud se ptáte, zda vůbec náchodský zámek existuje, tak vás mohu ujistit, že tam opravdu je a stojí za to ho navštívit! (smích)

Jezdí se na vás dívat pravidelně někdo z rodiny?

Pravidelně na mě koukají na Tvcomu. Jinak spíše jezdí po Česku, například v Jičíně nebo na Dukle se na mě byli podívat, přeci jen je to o něco blíže.

Ví se o vás, že máte velice těžké studium. Kde a co studujete?

Nevím, zda je těžké, o tom by měli rozhodnout jiní. Každopádně je pro mě náročné a sebere mi spoustu času. Teď studuji v Olomouci Aplikaci matematiky v ekonomii.

Jak to bude letos s vaším studiem v kombinaci s házenou?

To těžko říct. Zatím mám omezené tréninky a dojíždím do Zubří jen několikrát za týden. Doufám, že se mi to povedete alespoň trochu skloubit tak, že budu platný v týmu a zároveň zvládnu v co nejlepší míře i povinnosti do školy.

Pokud se tedy najde volný čas, co nejraději děláte?

Za poslední rok toho času moc nebylo, ale když ho alespoň trochu najdu, rád si zajedu na ryby, kde si nejlépe vyčistím hlavu od běžných každodenních starostí.  

Rozhovor vedl Štěpán Krůpa